Smrt v laguně 5.část

15. února 2019 v 10:32 | Pearl D. |  Próza
Nádherné místo



Richard usedl do člunu a jeho žena vyděšeně naříkala. Nebylo nutné ječet ani se bát. Delegát podivný pár nasměroval do Nusa Lembongan, kde se snoubí přírodní krása s poklidným strávením pravé exotické dovolené. Přesto nikdo nic netušil. Snědý společník Windu smějící se plnými ústy na všechny strany pokyvoval hlavou a na dotazy svých zákazníků, jen mávl rukou. Brzy pochopili, že jim nerozumí. Delegát si narovnal upatlané brýle a spustil o jižní straně ostrova Bali. Richard se rozzářil v domnění, že uvidí kousek neprobádané přírody. ,,A kde budeme spát? Přece nás nemůžete nechat, kde to neznáme! A co jídlo?" Utahaná Marie se pokoušela z praktického hlediska dostat z delegáta veškeré informace, dostačující k tomu, aby se nemusela zabývat riskantní jízdou na malém člunu. ,,Ujišťuji Vás, že místo bude klidné a uspokojivé. Přidělili vám pohodlné ubytování. Za necelých čtyřicet minut se ocitnete v okouzlujícím ráji. Přijměte to jako omluvu za naší cestovní agenturu." Marie se nenechala opít rohlíkem a podezřele si delegáta měřila úzkými štěrbinami zelených očí. Windu se protáhl a sdělil zákazníkům lámanou angličtinou, že dorazili. ,,Vítejte ve vesnici Jungut Batut. Nachází se zde krásné pláže, restaurace a hlavně dostupné ubytovaní. Zamluvili jsme vám bungalov, kterému nechybí společný bazén a zahrada nebo parčík s posezením. Pokud budete chtít prozkoumat okolí, Windu se postará o projížďku na moři a provede vás zvyky místních lidí nebo Vám ukáže pláže porostlé mangrovy." Delegát hosty zavedl na stezku k ubytovacím jednotkám. Po pár metrech brodění skrze bělostný písek se pomalým tempem dostaly na kamennou dlažbu. Marie se přestala bát a soustředěně zkoumala malebné okolí. Taková krása. Pomyslela si. Richard se z zhluboka nadechl a spontánně zatleskal. Věděl, že si zakrátko odpočine.
Bungalovy připomínaly horské chatky. S cihlově zbarvenou střechou a venkovní terasou vedoucí ke společnému bazénu zanechávaly dojem bezpečí. Obydlí Richarda a Marie bylo postavené směrem k moři. Nepostrádalo postel s nebesy a chodníček lemující divokou zahradu. Delegát se spokojeně usmál a pokorně se rozloučil. Zbylo jen ticho a zvuk exotického ptactva. Když společně ulehli na lůžko, zasnili se. Závan čerstvého vzduchu k nim doputoval jako něžný dotyk mateřské lásky. Přemohl je hluboký spánek, který se dral na povrch. Ještě před tím než se chytili za ruce, poznamenal si Richard v rychlosti do deníku. Jsem rád, že jsme dorazili na tak kouzelné místo. Musím se vyspat. Marie už nehuláká. Dobré znamení. Musím to tady prozkoumat. Chci vidět mangrovníky a místní zvyky. No, asi nestihnu projít všechno, ale uvidíme, co se naskytne. Nějaká šance vyjít z ulity bude.. Domluvím se s Windem. Jen se manželka musí zabavit trochu jinak než já.
 

Smrt v laguně 4.část

12. února 2019 v 15:07 | Pearl D. |  Próza
Sanur a dál

Autobus byl klimatizovaný. Letovisko Sanur se nacházelo dvacet minut od hlavního letiště. Marie se zájmem pozorovala rušné dění v ulicích. Dokud se mohla jenom dívat z okna lidmi přeplněného transferu, cítila se v bezpečí. Richard si vzpomněl na důležité informace o hotelu v zakoupené destinaci. Klidné pláže poblíž dlážděné promenády. Vhodné pro seniory. Příliv a odliv způsobují, že se může koupat pouze dopoledne. Hrozí totiž mělké pláže plné kamení. Výhodou Sanuru je rovina, na které postavili záplavu menších obchůdků a restaurací. V tomto případě se Marie bude cítit jako ryba ve vodě. Nezapře v sobě lásku k pohodlí. Upravené parky Richarda mírně rozčilovaly. Miloval turistiku a jeho nohy neztratily elán. Díky tomu si rád dopřával menší procházky. Bude tam dost lidí. Pomyslel si a s útrpným pohledem nesouhlasně přikývl. ,,Vidíš to Ríšo? Věděla jsem, že tady bude rybí trh." řekla s nadšením Marie. Začalo být horko a návalem vlhkého tepla cestující podřimovali.
Když dorazily k zastávce, která oddělovala silnici a místní turistickou oblast, všichni zajásali. Vysoké palmy lemovaly třídu středně vysokých hotýlků a za nimi se tyčil prostý přístav. Na moři se houpaly uvázané kánoe. Na čluny dohlížela posádka převážející zvědavé turisty k ostrovům zarostlými hojnou vegetací, především mangrovníkovými porosty. Richardovi zaplesalo v břiše a s otráveným výrazem ve tváři se nutil k úsměvu.
Za ty peníze jsme mohly skončit v Chorvatsku. Co tady budu dělat! Delegát se přátelsky soukal za nimi a zahájil tak připravenou řeč o místě, kde se všichni ubytují a stráví téměř čtrnáct dní. Marie se tetelila radostí. Nemohla se dočkat, až spočine v hotelu, který vypadal obstojně a čistě. Bohužel Richard nevnímal nic z toho, co se jim delegát snažil vysvětlit. Po únavných dotazech ostatních cestujících se rozhostilo úplné ticho. Uvědomil si, že jeho drahá žena křičí a delegát je mírně šokován. Dovolil si Marii říct, že ztratili rezervaci a nemají pro ně připravený pokoj, ba co víc. Sezóna je zahájena a další ubytovací jednotky podobného typu jsou už obsazená. ,,Mě snad odvezou! Richarde, co budeme dělat? Musíte zavolat cestovce! Za to může vaše cestovka! Manžel si potřebuje lehnout. Dělejte něco!" Delegát se snažil spojit s agenturou, která problém způsobila, ale Richard se k dané věci nevyjádřil. Posadil se na posetý žluto zelený trávník a v duchu se usmíval. Z ručního zavazadla si vytáhl bandasku s vodou a nabídl i ženě. Přepadlá a smutná se posadila vedle něj. Nezbývalo než čekat. V poledním slunečním svitu se nezmohli na nic. ,,Měl si pravdu Ríšo. Nemuseli jsme vycestovat tak daleko. Odpočinuli bychom si na lepších místech." Čekalo se téměř hodinu než se rozhodli tíživou situaci vyřešit.

Zanedlouho k nim přispěchal uřícený, a propocený delegát společně s místním asistentem jménem Winduo. Jedna jediná věta stačila k tomu, aby se Richard rozzářil jako sluníčko. ,,Máme pro Vás jiný resort."

Smrt v laguně 3.část

11. února 2019 v 11:42 | Pearl D. |  Próza
Turbulence


,,Richarde, prober se!" Zařvala polekaná Marie. Než se stačil vzpamatovat z těžkého spánku, stála u něj letuška.
Konejšivě všechny cestující upozornila na menší turbulence, které doprovází jejich náročnou cestu. Snažil se soustředit na každé její slovo, ale Marie ho křečovitě svírala za paži a namáhavě se zadýchávala. Jakékoliv anomálie kolem letů těžce nesla. Pokud začala lamentovat o dceři nebo o společném bydlení, nebylo to dobré. Richard si z kapsičky bavlněných kalhot vytáhl drobnou, plastovou krabičku na léky a nabídl Marii xanax. ,, Musíme zavolat dceři. Zapomněla jsem ji poslat zprávu." Šeptala rozhozená Marie. Richard věděl, jak svou ženu uklidnit. Vzal si do dlaně Mariinu tvář a nenechal se odbýt. Xanax účinkoval rychle a Marie po chvíli usnula. Letuška zkontrolovala jednotlivé pásy všech cestujících a nabízela teplé nápoje zdarma ve formě kávy nebo čaje.
Richard si objednal smetanový likér. Když se hlavou opřel o sedadlo, před očima se mu zjevily vzpomínky na mládí.
Je mu deset let a maminka ho nutila chodit do kostela. Byla zbožná a důvěřivá osoba. Jedině tak mohla omlouvat chování násilného otce, který si nebral servítky. Uhodil ho, pokud udělal něco neslýchaného. Špatně se učil, facka.
Naboural se na svém kole, facka.
Zapomněl umýt nádobí, kopanec. Maminka za každý otcův hřích poslušně odříkávala modlitbu. Nepomohly žádné rady ani směs koření na uklidnění či dobré spaní od podivné sousedky, kterou lidé nazývali vědma Pavlová. Jednoho dne silně zabouchala na vstupní dveře jejich pavlačového bytu a zvolala. ,,Ven Satane, ven!" v rukou pevně svírala chomáč oschlých bylinek, které doutnaly jako dřevo v kamnech. Maminka se polekala a zatajila dech. Kouř z bylinek nesnesitelně zapáchal. Kdyby dveře otevřel zrovna otec, už by vědma Pavlová dostala rovněž velký kopanec. Nezbývalo než zdvořile sousedku vyhodit. Maminka se pomodlila a uvázala si na hlavu bavlněný, ručně vyšívaný šátek. Vzápětí si to namířila do kostela. Matku miloval, ale nerozuměl činům, které na něj uvalila. Postupem času se osamostatnil a odešel na vojnu. Tvrdá rutina mu nezabránila, aby přestal chovat neskrývanou zášť k otcovým negativním výkyvům nálad. Uzavřel se do sebe. Později prožil pár milostných avantýr, které změnily jeho pohled na věc. Pochopil, že otec zůstával nedobrovolně spoutaný a nemohl odejít. Zapomněl tak na radosti života, jenž pramení z pocitu svobody a lásky.

Lahodný, smetanový likér otevíral v Richardově mysli nezvané vzpomínky, ale nestěžoval si, jen se podal tichu.
Letadlo bezpečně přistálo na letišti Ngurah Rai. Cestující s námahou vstávali z umělého pohodlí a nedočkaví se tlačili jeden přes druhého. Konečně! Pomyslel si Richard. Náhle se cítil svěží a plný zvědavosti. Zapomněl přitom na ruční zavazadlo. Marie ho nepříjemně štípla a mimikou poukázala na tmavě modrý kufřík. Usmál se na ní a nezbedným krokem se proplížil ven. Oba vydechli úžasem. Vzduch venku byl prosycený mořskou vodou a kyslíkem. Teplý vítr jim čechral bílé vlasy a v dálce se ozývalo exotické ptactvo. Pocit klidu vystřídalo dlouhé čekání na transfer, který měl za úkol hosty odvést do hotelů.
 


Smrt v laguně 2. část

8. února 2019 v 10:39 | Pearl D. |  Próza


Na letišti

Na letišti v 6:00 ráno bylo celkem poklidně. Richard se celý svůj život věnoval sportu. Každé ráno běhával blízko za domem v Divoké Šárce na Praze 6. Miloval probouzející se město. Nic ho nemohlo zastavit. V mládí se vysmíval lenochům a svou ženu nebral vážně, když mu říkávala, že se věnuje domácnosti a na prohánění se po lese nemá času nazbyt. Bylo tomu tak, ale Richard ji nevěnoval pozornost. Ve svých snech se po lese procházel mladý a krásný. Muži mu záviděli jeho elán s jakým chodí do práce a okouzluje naivní recepční. Pohledným kolegyním rád naslouchal. Jen doma se rychle oblékl do sportovního oděvu a upaloval ven za svobodou. Vadil mu dětský pláč a s nemluvnětem to neuměl. Když zjistil, že se mu narodila dcera, flákl sklenkou o zem. Marie plakala dojetím a tiše si prozpěvovala. Čerstvě narozenou Aničku mu položila do náruče a on zjihl dojetím. Nikdy by si nepomyslel, že se to stane. Pocházel z nuzného prostředí, kdy o něj otec nejevil hlubší zájem a tak se vyhýbal projevům lásky. Na Marii se usmál a hrdě vztyčil hlavu. ,,Je úžasná Marie, děkuji." řekl a rozplakal se. Už si před ní netroufl zaklít. Drobný uzlíček, které neustále plakalo a třáslo drobnými pěstičkami udělalo Richardovi v hlavě zmatek. Většinu práce raději nechal na manželce a rád utíkal do zaměstnání. Ostatním se chlubil, že má doma zdravou dceru, ale uvnitř sebe byl vyděšený. Netušil, jak ji má zabavit, dokud nevyrostla a neříkala mu tati.

Nyní stál u přepážky směr Bali a pozoroval nerudnou slečnu za odbavovacím pultem. Zcela závislý na své ženě musel sledovat, jak mu zvedá těžký kufr a rudá od námahy mu pomáhá předat letenku. Slečna se arogantně narovnala a poznamenala, že je kufr špatně otočený. Žádná pomoc, jen tichý boj. Richard zlostně zavrávoral a pomyslel na dobu, kdy se lidé k sobě chovali lépe. Role se obrátily. Cítil se slabý a unavený. Ještě v šedesáti letech řídil auto, nosil manželce těžké nákupní tašky a chlubil se pevným tělem. Nyní musel s respektem smeknout před manželčinou silnou náturou.
Ohradila se a mladá rádoby stevardka se pro kufry sehla a urovnala je do správné polohy.
,,A za tohle si Richarde platíme! Pokud se neozveš i standardní služby se ti vyhnou obloukem. Žijeme v hrozné době, jen co je pravda." Richard prstem ukázal na dlouho frontu za nimi a pokynul směrem ke kavárně. ,,Ani ony to nemají snadné Marie, ale neměla by to slečna dávat tolik najevo. Platíme nemalé peníze." Usadili se na kovovou lavičku a objednali si čerstvé kafe.
Možná se stane zázrak a on se probudí ze špatného snu, ale nic takového se nedělo. Rád si s Marií povídal o čemkoliv, jen aby ten ubíjející čas urychlil. Přál si vrátit se domů a zavrtat se pod deku. Dát si sklenku smetanového likéru a přečíst si pár stránek oblíbeného románu od Umberta Eca. A však tolik Marii dlužil. Nemohl se tomu vyhnout. V jejich manželství chyběla od začátku jiskra, protože věčně trávil všude možně, jenom ne doma a ona to léta snášela ve jménu celé rodiny. Stala se pilířem a zhrzenou společnicí. Pokud se ho snažila příliš kontrolovat, neukázal se celý den. Chodíval s kolegy na plovárnu a společně pomlouvali nic netušící, drahé polovičky. Pivo se jim rychle dostávalo do hlavy a tak jim nechyběla odvaha svádět cizí ženy. Tehdy mu připadalo všechno jednoduší. Nepociťoval vinu nebo úzkost. Prostě žil v daný okamžik jak nejlépe dovedl. Jenže Marie chtěla další dítě a časem si prosadila svou.

,,Připoutejte se prosím." zaznělo v úzkém prostoru letadla, mířící do exotického ráje.

Smrt v laguně

6. února 2019 v 12:27 | Pearl D. |  Próza

1.část

Rozhodnutí


Nezapomenutelné ráno. Povzdech si Richard. Už nikdy se nebude mít lépe jako v tento mírumilovný okamžik. Nepociťoval žádnou bolest v kloubech. Deprese se mu vyhýbala a navíc mu i chutnalo jíst. Všechno si poznamenal do deníku.
Božský den. Skvělá snídaně. Bolesti nemám. Půjdu se podívat na pláž. Marie ještě spí.
Nikdy by si nepomyslel, že se mu tady zalíbí. Netoužil vidět exotiku a navíc musel zaplatit nemalou částku za Marii i za sebe.
Jejich celoživotní úspory přišly vniveč. Jednoho dne Marie dovařila průměrný oběd a sedla si k němu blíže než obvykle. Rozplakala se a řekla mu do očí své tajné přání. ,,Richarde, musíme pryč! Už tady nesnesu být ani minutu. Je ti 84 let proboha! Furt se všechno opakuje. Chci ještě něco zažít. Nejsem přeci jenom tvoje pečovatelka!" Kdo se o mě postará, až budeš pryč? Richardova manželka poznala, co si myslí a znovu se na něj ohnala žalostnými nářky. ,,Nikdy si mě neposlouchal. Takže si to zapiš za uši. Poletíme společně na dovolenou. Rezervovala jsem nám letenky. Tvoje výmluvy mě nezajímají. Letíme!" řekla. Richard zbrunátněl, ale neodvážil se odporovat. ,,Marie a kam?" ,,Uvidíš, nejdříve dojez oběd, potom ti ukážu ten zájezd." A bylo rozhodnuto. Bali, pozoruhodné, korálové ostrovy porostlé divokou vegetací.
Zvláště ostrov Menjangan se nachází v západní části asi 7 kilometrů severozápadně a je znám nejkrásnějšími korálovými útesy. Převládá indický oceán. Mají tam také aktivní sopky.
Rád by si vyzkoušel meditaci. Knížky jsou toho plné, ale nikdy neměl možnost si to prožít na vlastní kůži. Podnikal, aby zajistil rodině důstojný život. On sám si toužil dokázat, že má navíc. Vzal si ženu svých snů. Byl nesmírně zamilovaný a hrdý na část svého období, kdy býval s manželkou šťastný. Milování, dobré jídlo, lenošení u televize a výlety na jejich společnou chatku se zdály být věčným prožíváním pravého nekomplikovaného štěstí. Až do chvíle než mu Marie oznámila, že čeká dítě. Ona pociťovala pravé naplnění. On se uchýlil k obavám, strachu z neznáma. Nemohl spát, nemohl jíst. Pozoroval svou ženu a vzpomněl si na kolegy v práci, kteří ztratili narozením prvních potomků soukromí a důstojnost. Snažil se potlačit hněv, který pramenil z nepřipravenosti..






Jan Žižka očima Petra Jákly

5. prosince 2018 v 9:33 | Pearl D. |  Filmové recenze

Neměla jsem tušení, jak velký projekt se chystá rozkvést v rukou režiséra a producenta Petra Jákly (Kájínek, Ghoul). Bývalý kaskadér, který působí spíše prostým dojmem, nepostrádá odvahu dotáhnout filmařské počiny až do konce.
Obsadit do českého, historicky laděného snímku velké hvězdy jako je Ben Foster (Na život a na smrt, X-Man poslední vzdor), Michael Caine(Batman se vrací, Počátek, Alfie), Matew Goode (Čas čarodějnic, The Stoker), Karel Roden ( Neprůstřelný mnich, Masaryk), nebo Til Sweiger (Hanební parchanti) si říká o pořádnou pozornost. Ať si nás příběh podmaní nebo naopak, premiéry se dočkáme v roce 2020. Do té doby nechme kritické myšlení stranou. Můžete se kochat krátkými ukázkami přímo z natáčení, kde probíhaly také rozhovory s herci obsazených do v hlavních rolí. (Munieca)

Petr Jákl také prozradil, komu byla svěřena role krále Zikmunda Lucemburského, přezdívaného "liška ryšavá".
Postavy se s nadšením ujal charismatický, uznávaný herec Matew Goode.

"V Čechách jsem byl naposledy před 15 lety, natáčel jsem v roce 2003 v Praze. A musím říct, že se to tady za tu dobu tak změnilo! Samozřejmě k lepšímu. Moc se mi tady líbí," svěřil se Matthew během natáčení na hradě Zvíkov. "Tohle je asi moje nejoblíbenější místo ze všech, kde jsme natáčeli," dodal hrdina seriálů Panství Downton, The Crown.

Matthew Goode se během svého dvoutýdenního pracovního pobytu v Čechách setkal s několika hvězdnými kolegy. "Nejvíc scén jsem měl s Tilem Schweigerem, kterého jsem předtím moc neznal, ale je to naprosto úžasný člověk. A taky s Michaelem Cainem, což je pro mě ikona a natáčet s ním bylo něco, co si budu pamatovat navždycky," dodal nadšeně.
Skvělý pocit má prý Matthew i ze scénáře. "Příběh o Janu Žižkovi je skvělý, je neuvěřitelné, čeho ten člověk dosáhl, že to byl nikdy neporažený vojevůdce, navíc když přišel o oči a byl v podstatě slepý ... Je to strhující příběh ze středověku, z doby plné válek, a on byl velmi inspirativní postava," vysvětlil herec, který neopomněl pochválit také práci režiséra Petra Jákla a dánského kameramana Jaspera Toffnera.
"Štáb byl taky skvělý, lokace nádherné, navíc jsem hrál darebáka, před kamerou jsem byl s Tilem a Michaelem ...Takže já odjíždím domů naprosto šťastný," uzavřel své povídání Matthew.




Jan Žižka vzniká za podpory Státního fondu kinematografie, Nadačního fondu Praha ve filmu Prague Film Fund, Creative Europe MEDIA, Crestylu, Hlavního města Prahy, Středočeského kraje či předsedy senátu Parlamentu České republiky Milana Štěcha. Do českých kin jej bude distribuovat společnost BIOSCOP.

Dámský klub

15. června 2018 v 13:01 | Perla Fuentes |  Filmové recenze
Dámský klub
(Book Club)


Čveřici dlouholetých kamarádek pojí kromě pevného přátelství společná záliba v knihách.
Pravidelně se scházejí ve svém dámském knižním klubu. Jednoho dne se ponoří do lechtivě erotického
románu Padesát odstínů šedi. Tahle volba se ukáže jako více než inspirativní...
Diane (Diane Keaton) totiž nedávno ovdověla po 40 letech manželství. Vivian (Jane Fonda) si užívá
společnost mužů, ale závazkům se důsledně vyhýbá. Sharon (Candice Bergen) se i po desetiletích stále
snaží vzpamatovat z rozvodu. A manželství Carol (Mary Stenburgen) spěje po 35 letech neodvratně ke
konci. (Bioskop)

Režie: Bill Holderman
Scénář: Bill Holderman, Erin Simms
Kamera: Andrew Dunn
Hudba:Dámský klub
Kamera: Andrew Dunn
Hrají: Diane Keaton, Jane Fonda, Candice Bergen, Mary Stenburgen, Andy Garcia, Don Johnson,
Richard Dreyfuss, Craig T.Nelson a další.

(Munieca)

Dámský klub je film o čtveřici nerozlučných, úspěšných kamarádek, které chytí druhou mízu.
Na první pohled se zdá, že půjde o kýč typu reklamy na ,,Fifty shade of Gray", ale jen zpočátku.
Ani se tomu nelze divit, protože se o knize všechny rozpovídají a vám dojde, že nejde o vtip.
Vzájemně si sdělují své pocity a přicházejí na to, jak nápadně se příběh prolíná se soukromím
každé z nich. Jde o milou komedii navazující na současný trend o ženách ve středním věku, které
se ještě chtějí bavit, poznat novou lásku nebo zkusit něco nového.
Trochu mne překvapilo, že štramák Andy Garcia propůjčil svůj talent celekem prvoplánové postavě a
tvůrci tak spojili jeho šarm se stále šedivějící a zkostnatělou Diane Keaton. Opravdu mi ho bylo líto.
Věkově k sobě neladili a hlavně jsem nevěřila tomu, že by ho představitelka, jedna z hlavních
postav mohla přitahovat. Nejde ani tak o babičkovský vzhled, spíše si všimnete vyzařující mužskou energii,
kterou lze na Diane odpozorovat v každém jejím filmu. Pochopila jsem, že záměrem této komedie
je dát dohromady neslučitelné. Respektive nepříjemná témata o kterých se nemluví. Například pokročilý
věk neznamená jen bolavé klouby a špatné zažívání ani osamělé dumání nad záhonky kolem domu.
Lidé touží po lásce v každém věku, pokud nezahořkli vlivem těžkého života. Zralé ženy nejsou
tabu. I ony stále sní o romatickém mladém muži, pokud by jim přinesl nový elán do života. Proč by se
milostné románky měly týkat pouze starých, zámožných mužů. Sharon se bojí znovu zamilovat,
protože nevěří v další příležitost zažít dobrodružství. Uvědomuje si, jaká je to marnost uvažovat nad
minulostí, jestliže ji brání žít. Zvláště, když se dozví o zasnoubení svého bývalého s mladší ženou.
O Vivian se zmiňovat ani nebudu. Jako vždy se Jane Fonda rozhodla hrát s noblesou. Nezáleží na
tom, kolik vrásek zdobí její štíhlý krk. Všichni předpokládají a očekávají krásnou a úspěšnou ženu,
kterou opět hraje. Za to Carol přináší svěžest a naivitu málo zkušené ženy. Probudila v sobě novou
vášeň a touží po nespoutaném sexu. Stagnující manžel bohužel její nadšení nesdílí. Zvlášť po letech
povinných a nudných manželských pravidel. Často se netočí příběhy o odlišných sxuálních chutí
mezi partnery. Především ve zralém věku. Možná film budí roztomilé otázky? A ne všichni se
ztotožní s hlavními hrdinkami. Filmaři si mohli odpustit procházející sousedku v podobě E.L.James,
spisovatelku séríí knih o panu Grayovi. Připomínala komparz, který se rád přecpává jídlem určený pro filmový
štáb. Špatná volba. Každopádně nám kamera přibližuje, samozřejmě na oko po americku, zářivý obraz plného světla
a veselých interiérů. Režisér vede postavy do komických situací, ale za každých okolností vypadají
dobře. Scénář není rozhodně špatný. Film se o něj opírá a spoléhá, tak tomu pojďme vstříc a
užívejme si bezstarostný hvězdný snímek. Nic jiného se po nás vlastně nechce.


Valerian a město tisíce planet

26. července 2017 v 16:10 | Pearl D. |  Filmové recenze
Valerian a Laureline jsou zvláštní vládní agenti, kteří mají na starost udržovat pořádek v lidských vesmírných teritoriích. Ve své práci patří k absolutní špičce.

Na rozkaz velitele se oba vydávají na misi do intergalaktické stanice Alfa. Úchvatné místo, přezdívané Město tisíce planet, je rostoucí metropole, kde mezi sebou všechny vesmírné druhy sdílejí znalosti, objevy, technologie a kulturu.

Po staletích míru a prosperity chce neznámá síla zničit vše, co bylo stvořeno. Valerian a Laureline se musí pokusit ochránit budoucnost...bioskop



Luc Besson ( Pátý element, Leon, Brutální Nikita) patří mezi velmi produktivní režiséry, kteří se pokouší o to, aby jejich příběh nepostrádal pevný základ. Očekávaný fantasy film z komiksové adaptace vytvářel několik let. Nevynechal tak jediný detail k realizaci svých představ.

Člověk svými činy zasahuje téměř všude i v místech, kde by zasahovat neměl. Přestože se to zdá být utopií, podařilo se lidské rase v rámci vesmírného řádu spojit síly s dalšími bytostmi ze vzdálených planet. Touha po udržení míru a vzájemné prosperitě je silnější než zbraně. Jednoho dne přijde okamžik, kdy se všechno změní. Lidé se ve své přirozenosti neuvědoměle snaží sytit skryté touhy po moci a chaosu. V opačném případě se vyjímečně zrodí opravdoví ochránci nebo dobrodružní jedinci. A nebyl by to dobrý příběh, kdyby v něm nefiguroval nějaký ten charismatický hrdina i nezkrotná hrdinka. Valerian a Laureline se nezastaví před ničím. Nemožná mise takřka pro ně neexistuje.


Na první pohled hubená blond barbína Laureline s drsnou řečí odolává vábení kolegy a na druhé straně rozverný Valerian, který se netají tím, že by si přál dostat Laureline do postele nejlépe s výhledem na sluncem zalité pláże. Nenechte se ovšem zmýlit vtipnou hrou na kočku a myš. Ti dva mají k sobě velmi blízko. Horší to bude s jejich egem, které odráží vzájemné soupeření. Když se někdo pokusí zničit neznámý, mírumilovný druh. Zůstane vám rozum stát. Usilovná práce zjistit pravdu mladé agenty málem sežehne. Možná bude nutné zasáhnout u nejvyšších vládních kruhů. Planet, odkud se rodí zářivé perly obsahující léčivé účinky mnoho není. A právě proto je zapotřebí zapojit Valerianovy smysly k odhalení důkazů o vyspělé rase duchovních bytostí, jenž se musí skrývat před další hrozbou.

Výběr herců není rozhodně špatný. Clive Owen ( Krupiér, Král Artuš) jako nabubřelý generál obstál. Mladý Dane Dehaan (Kronika) překonal sám sebe v roli roztomilého a odvážného svůdníka. Pokud jste z novinových plátků nepoznali rebelku Caru Delevingne, (Papírové města) nevadí. Měla by zůstat herečkou a módní mola vyměnit za nové příležitosti před kamerou. Všichni si tradičně nahrávali díky jasné vizi samotnèho režiséra.

Kamera a vizuální triky splnily svůj účel.

Hudba mohutně podtrhává rychlý děj plný akce.

Tradovalo se, že Valerian připomíná po vizuální stránce Star Wars. Žádné lejzrové meče ani Obi Wany v kutně neuvidíte.

Planeta Země

3. července 2017 v 12:34 | Pearl D.
Konečně přišel svěží vánek. Naše ústa vydechla úlevou, neboť horko ustalo. Příroda je mocná čarodějka. To už všichni víme, ale na co nám nikdo neodpoví je pravda. Jaký dopad má náš destruktivní vliv na životní prostředí? Lepší už to nebude. Co můžeme udělat? Ochránit přírodu, obnaženou a připravenou se přispůsobit životu ve zničeném prostoru naší atmosféry. Kolektivně se probudit a otevřít své srdve lásce. Jiná cesta není.


Jaro

23. března 2017 v 9:42 | Pearl D.

Masaryk

6. března 2017 v 13:55 | Pearl D. |  Filmové recenze
Smrt Jana Masaryka je dodnes zahalena tajemstvím. Mnohá tajemství se však skrývají i v jeho životě.

Dramatický příběh, věnovaný osudům velvyslance a pozdějšího československého ministra zahraničí, Jana Masaryka, se vrací do doby těsně před druhou světovou válkou. Ve třicátých letech vrcholí Masarykova diplomatická kariéra, kterou tráví převážně ve Velké Británii, kde se snaží dostat světové mocnosti na stranu Československa. Muž, oceňovaný jako brilantní řečník, zábavný společník a milovník života, má však i svou temnou stránku. Masaryk hledá únik před svým jménem, před odpovědností i před sebou samým v hýřivém životě, alkoholu a drogách, ale také v neustálém sebetrýznění. Tehdejší velvyslanec v Londýně se najednou ztrácí z veřejného života…(Bioskop)


Produkce: Česká republika, Slovensko
Stopáž: 113 min
Režie: Petr Kolečko, Alex Königsmark, Julius Ševčík
Scénář: Petr Kolečko, Alex Königsmark, Julius Ševčík
Kamera: Martin Štrba
Hudba: Michal Lorenc a Kryštof Marek
Hrají: Karel Roden, Oldřich Kaiser, Arly Jover, Hanns Zischler, Eva Herzigová, Jiří Vyorálek, Milton Welsh, Paul Nicholas, Dermot Crowley a další.

Syn T.G. Masaryka si říká o pozornost, neboť jde o počin ryze ambiciózní s neskrývanou touhou získat filmové ocenění. Na druhou stranu musím českým tvůrcům uznat kvalitu, se kterou snímek natočili. Především režijní zkušenosti jsou nedílnou součástí k vytvoření dobrého filmu. Na tiskovce se nám mnoho informací nedostalo a zřejmě se očekávalo, že samotný příběh bude předlohou pro hojné diskuze. Bohužel se tak nestalo a postrádala jsem dychtivost samotných herců i režiséra. Jádro věci tak zůstalo tajemstvím. Posléze se s mírným překvapením rozpovídal režisér Julius Ševčík o skutečných cílech, které údajně postrádají ambice prorazit za oceánem. Průběžně se natáčelo také v zahraničí, nelze tedy vyloučit, že tomu bude jinak a tvůrci zbytečně mlží. Vrátím-li se k samotnému filmu, Masaryk v podání Karla Rodena (Fotograf) se nám jako vlivný muž nesnaží zalíbit. Podrobně se divákovi otevírá složitá mozaika důležitých momentů v historii našich dějin. Masaryk se utápí ve vzpomínkách, které souvisí s jeho minulostí, a částečně rezignuje k novým životním volbám. Snaha změnit Benešovo rozhodnutí, a prosadit mobilizaci tehdejší československé republiky roku 1938, se stává temným mezníkem v kariéře prezidentova syna. Morálními hodnotami se zaobírá i nový Masarykův psychiatr narozený v Německu. I přes svou neobyčejnou inteligenci a vnímavému přístupu k práci musí čelit podobnému osudu jako jeho svéhlavý pacient. Tato náhoda oba muže spojí. Pozorujeme jejich vzájemný, profesionální vztah, který se odehrává v izolaci americké léčebny. Zpovzdálí sledují, schylující se válku v okupované Evropě a nevědomě určují další, potřebné kroky k přežití. Velvyslanec, a duší umělec v jedné osobě se nedokáže doprovolně odpoutat od pocitu viny a je těžké čelit nevyhnutelnému. Navzdory těžkým okolnostem zažívá Jan Masaryk, křehký ve své podstatě i světlé chvilky. Seznámení s charismatickou novinářkou (Arly Jover-Blade) přináší naději a lásku. (Munieca)

Hudba je ponurá a nachází se na správném místě. Snaha o autentičnost se vydařila.
Arly Jover září a vy ji uvěříte, že se nechala okouzlit malinko bláznivým mužem, který jenom touží prožít život v lásce a víře na lepší vyhlídky. Bohužel výkon zbylých hereček je velmi slabý a nezaujme. Eva Herzigová možná umí zpívat, ale pohled na její vyzáblé tělíčko budí rozpaky. Kamera významně podtrhává tehdejší dobu 30let.

Zvuk světla

4. ledna 2017 v 12:35 | Pearl D. |  Knižní recenze

Je to tak dávno, kdy jsem se soustředila na své nitro. Přišlo mi to tak namáhavé, ale po dlouhém váhání jsem ulehla na postel a cítila jsem nepopsatelný klid, který se promněnil v tiché rozptýlení veškeré bolesti nastřádané z minulosti i předešlých dnů. Naše tělo touží po naprostém uvolnění bez sebemenších výčitek svědomí nebo stínů našich myšlenek. Věřím, že člověk může slyšet zvuk pomocí barev. Být vnímavá bytost je jednou z nejtěžších věcí v životě člověka. Ve světě plném zoufalství, pevně doufám, že také lásky a krásy přírody. Jen je potřeba věřit sám sobě a milovat. Potom lze potkat lidi stejně naladěné, kteří mi poví krásnou větu. "Slyšíš ten zvuk"

Můžeme mimo onou realitu vidět, slyšet i odlišné věci vzdálené od traumatuzijícíh domovů našich rodičů nebo zahlédnout energie, které lze označit jako léčivé? Tak jak je popisuje ve své knize například Barbara Ann Brannan (Ruce Světla, Zjevení světla). Pokud existují alternativní cesty, kterými se můžeme vydat. Je důležité pochopit proč jsem k tomu dozrál až nyní a přijmout nové odpovědi. Jsme propojeni a kolektivní myšlení určuje kým budeme za pár let.(munieca)


Univerzální energetické pole


Když jsem jako dospělá začala znovu vidět životní energetická pole, byla jsem zmatená a stavěla jsem se k tomu skepticky. V té době jsem ještě nenalezla oporu v literatuře ani nebyla nijakým způsobem vedena, jak se o tom zmiňuji ve třetí kapitole. Jako vědec jsem přirozeně znala energetická pole jako něco zcela neosobního a definovaného matematickými vzorci. Mohu věřit tomu, co vidím ? Dává to nějaký smysl ? Nevymýšlím si své zážitky ? Bylo pouze přání otcem myšlenky, nebo jsem prožívala jinou dimenzi reality, která měla svůj význam, svou logiku ? Pomůže mi to pochopit a porozumět okolnostem mého současného života, či dokonce životu jako takovému ? Četla jsem o starých zázracích, ale to vše se stalo už dávno někomu, koho jsem neznala, a většinou to vypadalo jako výmysly a fantazie. Fyzik ve mně požadoval vědecké metody: pozorování, řízení, kontrolu, důkazy - ať už se jednalo o jev skutečný, či neskutečný. Tak jsem začala sbírat údaje, tj. osobní zážitky, abych viděla, zda je můžu zasadit do nějakého logického systému, jak je zvykem ve fyzikálním světě. Spolu s Einsteinem jsem věřila, že "Bůh nehraje kostky s vesmírem". Zjistila jsem, že pozorované jevy byly velmi podobné světu, který jsem důvěrně znala, měly pevně stanovenou formu, tvar a barvu a také byly zjevně založeny na vztahu příčina - následek. Ale vždy tam bylo něco navíc, něco neznámé, nevysvětlitelné - mystérium. Začala jsem si uvědomovat, jak nudný by byl náš život bez tohoto neznámého mystéria, vždy tančícího před námi, když se pohybujeme přes...co ? Čas a prostor ? Předtím jsem byla zvyklá takto uvažovat. Dnes vím, že se pohybujeme přes osobní zážitky "reality" - myšlení, cítění, vnímání, bytí, splynutí a individuaci, jen abychom znovu splynuli v nekonečném tanci transformace, jak se duše formuje, roste a pohybuje směrem k Bohu. Moje pozorování byla v souladu s mnoha ezoterickými knihami, napsanými na téma aury a energetických polí. Barvy, pohyby, tvary a formy - vše odpovídalo. V převážné většině jsem nejdříve jevy pozorovala, a až potom o nich četla, jako by někdo neviditelný chtěl mít jistotu, že přečtené se nebude promítat do mých mentálních obrazů. Nyní pevně věřím tomuto vedení, které je se mnou, prostupuje mým životem jako píseň a vždy mě vede k novým zážitkům a novým lekcím, jak se rozvíjím a rostu jako lidská bytost.
(Barbara Ann Brennan)



Schované srdce

22. listopadu 2016 v 12:42 | Pearl D. |  Úvahy na dané téma
Myslím si, že dnešní svět srdce z kovu nemá. Jen jsme zranitelnější.
Ze všech stran se na vás valí sociální sítě.
Pokud si nepřečteme, jak nejlépe zvládat svůj život i vzhled, nestaráme se o sebe. Čas se je neúprosný a člověk se domáhá větší svobody, aby dohnal, co zameškal. Každý to cítí, nevysvětlitelné vnitřní napětí. Rozpíná se všude kolem nás. Nastoupíte do metra a vidíte zlé, nedůvěřivé pohledy. V práci se ventilujeme na kolegovi, který se snaží být milý, ale nic tam není. Srdce je uzavřené a ve spánku se nám odráží strach z neúspěchu, a z budoucnosti. Nemůžeme se spoléhat na vládu, která krade i tam, kde máme možnost přežít. Pracujeme pro nenasytné, přestože si sami vydělané peníze už nedokážeme užít. Je zapotřebí zaplatit složenky. Jak vystoupit z rozjetého vlaku, který nás táhne za sebou...

"Ježíš nás spasí", říkají věřící fanatici stále dokola každý pátek v Praze na Smíchově.
Jenže se nic neděje.
Život není snadný, ale všechny cesty vedou do naší mysli.

Potřebuji se především otevřít sama sobě. Otupělost mi brání vidět lásku. Být v tichu, usednout v přírodě a opět se nadechnout a věřit, že jsem v bezpečí. Ukotvena v této přítomnosti a přijmout reálné zobrazení světa. Zamyslet se nad tím, kdo vlastně jsem. Jakou roli zde hraji? Co jsem udělal špatně, že nepociťuji radost? Odpustit sobě i druhým, dokud není pozdě. Vydechnout nahromaděný stres a naučit se milovat, co ke mně patří. Ve spánku se léčím a odpočívá mé tělo. Nabíjím svou silnou, a zároveň tak křehkou duši.




Lesní cesta

20. listopadu 2016 v 17:56 | Pearl D.

Hacksaw Ridge - Zrození hrdiny

19. listopadu 2016 v 14:05 | Pearl D. |  Filmové recenze



Úvod:

Film oscarového režiséra Mela Gibsona, inspirovaný skutečným příběhem muže, který se během války stal hrdinou bez jediného výstřelu. Krátce poté, co Japonci 7.prosince 1941 zaútočili na Pearl Harbor, přihlásil se tehdy třiadvacetiletý Američan Desmond Doss, tak jako mnoho jiných mladíků, do služby vlasti. Z hloubi svého přesvědčení však odmítal nosit jakoukoliv zbraň a zabíjet. Stal se zdravotníkem 307. oěšího pluku77....
V březnu 1945 vypukla krvavá bitva o Okinawu. Dossova rota měla za úkol dobýt 120 metrů vysoký útes. Když vojáci vyšplhali s pomocí lan na vrchol, dostali se do těžké dělostřelecké, minometné a kulometné palby. Vojín Doss se odmítl ukrýt a zůstal uprostřed krvavého pekla. Snášel jednoho zraněného po druhém z útesu do bezpečí. Během vyčerpávajících +ě hodin, za stálého ostřelování, zachránil životy 75 mužů...Za jeho čin mu prezident Harry Truman předal nejvyšší ocenění - Medaili cti. (Bioscop)

Originální název: Hacksaw Ridge
Produkce: USA, Austrálie

Režie:

Scénář:

Kamera:

Hudba:

Hrají:








Film Mela Gibsona sledujete se zaujetím, ale ne proto že by se vám neskutečně líbil.
První záběry nás zavedou do života hlavního hrdiny, který se zdá být zalitým sluncem a morálně nás podněcují k zamyšlení, jak důležité je v něco věřit a přemýšlet o svých činech. Nedokážu ani dostatečně popsat, co mne na filmu znepokojovalo. Drsné scény nebo co se za snímkem opravdu skrývalo. Režisér nám prezentuje své vlastní běsy nebo přesvědčení a opravdovou, náboženskou víru? Problém se objevuje hned od samého počátku děje..Malí kluci dovádí, matka je příklad pokorné ctnosti a oddané víry. U otce je jasné, že je vyhořelý bývalý voják. Pravidelně uzurpuje svou rodinu alkoholickými výlevy, které vznikly následkem vnitřních traumat z nekonečné války a i přesto se rodiče snaží udržovat svazek manželský v duchu tradičních hodnot 50.let.






Je slunný den a desetiletý Doss ( Andrew Garfield- Úžasný Spiderman ) se při rvačce zapomene a málem k smrti umlátí svého staršího bratra. Po letech se opakuje tatáž situace. Tentokrát hádku vyvolá samotný Dossův opilý otec. Citlivý syn se ze zoufalství uchyluje k použití střelné zbraně, aby ochránil matku. Tento okamžik navždy změní jeho život v zaryté přesvědčení, že nezabiješ, neproliješ krev. Jak přikazuje svatá bible a desatero přikázání. Nebyl by to žánr Mela Gibsona, kdyby nám pečlivě nenaservíroval milostný příběh založený na pevných základech, tedy velké lásce. Troufám si říci, že v jeho podání nám nechce ukázat nic mezi tím. Děj pokračuje Dossovým zamilováním do energické a půvabné sestřičky a než se odebere dobrovolně do války. Slíbí oddané, naléhající partnerce svatbu. Idylické okamžiky rázem končí, když se po vojenském výcviku rozhodne vzdorovat velitelům kvůli odporu držet pušku nebo cokoliv, co může zabít nebo poranit člověka. Navzdory přání se stát ošetřovatelem se setkává s nepochopením a šikanou ustrašených spolubojovníků, kteří jsou připraveni ve válce zemřít. Pro některé z nás by Dossova paličatost vyvolávala morální dilemata, ale pro režiséra se příběh stává krmivem pro církevní ovečky toužící po jasné, ničím nenarušené cestě. Pokud se Mel Gibson domáhá spravedlivého zacházení a současně také slávychtivého ocenění, není jisté zda-li film mnohé probudí k sebezpytování či k víře v Ježíše Krista. Svéhlavost dovede naivního vojína až k samotnému vojenskému soudu. Ovšem nebýt otcových kontaktů z vyšších, vládních kruhů, nikdy by se do Japonko americké války neprotlačil. Faktem zůstává, že se krve a potu dočká s neskrývaným děsem a bezmocností. Záběry ničivých zbraní, které cupují lidské tělo na kusy jsou velice drsné a zbytečně dlouhé. Nevíte, jestli šokem nezavřít oči nebo rovnou odejít domů.
Válka nikoho nešetří a upřímně si myslím, že největší daň zaplatili vojáci se zbraní v ruce, kteří doufali ve vítězné tažení, ale nepřežili. Celkově na mne snímek působil fanatickým dojmem ze strany režiséra, který touží se skrytou agresivitou ovlivňovat masy a přesvědčit nás o našem amorálním chování. Možná se za proroka považuje Mel Gibson, možná prostě jen šokuje za každou cenu, aby se na něj nezapomnělo. Každopádně mu nelze upřít jisté mesiášství či spíše mesiášský komplex. Podobně je na tom například i Angelina Jolie. Od natočení Statečného srdce uběhlo pár řádků let a nikdo nepochyboval o skvěle natočeném filmu. To už neplatí, nikam se neposunete. Sledujete bizarní spektákl plný biblických dogmat. Umučení Krista v jiné formě. Život reálného vojenského hrdiny, který přenesl z nebezpečné zóny 75 raněných do bezpečí byl překroucen a nemáte tak možnost nad tématem rozmýšlet sám za sebe. Kdo byl Desmod Doss ve skutečnosti? Je hrdinství, když se nebráníte? A co ti, kteří obětovali poslední vteřiny svého života? Nechť si každý odpoví a dospěje k vlastnímu názoru.




Filmový trailer

U mostu

1. listopadu 2016 v 21:49 | Pearl D.

Podzimní procházka

1. listopadu 2016 v 19:07 | Pearl D.

Devátý život Louise Draxe

17. října 2016 v 14:16 | Pearl D. |  Filmové recenze
Devátý život Louise Draxe

Devítiletý Louis Drax zažil za svůj krátký život již osmkrát setkání se smrtí. Každý rok ho potkala strašlivá, téměř fatální nehoda. Přežil otravu, rozdrcení, zasažení elektrickým proudem, těžké zlomeniny, skoro umrznul a utopil se. Během oslavy devátých narozenin, se svou matkou Natálií a otcem Peterem, utrpí chlapec svou nejtěžší nehodu. Spadne z okraje vysokého útesu do ledové vody. Zemře při převozu do nemocnice. Po dvou hodinách v márnici však Louis začne znovu dýchat. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu opět nezemřel. Proto se jeho případu ujímá slavný dětský neurolog, doktor Allan Pascal. (bioscop)


Originální název: The 9th Life of Louis Drax
Produkce: Velká Británie, Kanada, USA
Žánr: misteriózní thriller
Stopáž: 108 inut
Režie: Alexandre Aja
Scénář: Baxter
Kamera: Maxime Alexandre
Střih: john Gilbert
Hudba: Patrick Watson
Hrají: Jamie Dornan, Aaron Paul, Sarah Gadon, Oliver Platt a další.


Thriller Devátý život Louise Draxe byl natočen podle stejnojmenného knižního bestselleru britské spisovatelky Liz Jensen.(bioscop)


Režie: I když je Alexandre Aja (Hory mají oči) známý především díky snímkům s temnou tématikou, podařilo se mu ukočírovat přílišnou bizarnost a zaměřil svou mysl na ucelený příběh, kterým knižní předloha podle Liz Jensen bezesporu je. Přestože dokážeme současně také vnímat vnitřní napětí, jenž uvnitř nás vyvolává tento neobyčejný film. Thriller působí velmi fantaskně.

Kamera: Obrazy, malby, jak nazvat jedinečné okamžiky za kamerou, které jsou vymazlené a herci působí mladistvě, nevšedně. Světlo dopadá na jejich tváře a visuální technikou je dokreslené pozadí. Chlapcovy vzpomínky ožívají barvitě dětským, naivním způsobem.

Hudba: Dokresluje tajuplný příběh a dává nám na srozuměnou, že ještě nenastala správná chvíle si vydechnout. Patric Watson se nebojí velkých, hudebních klišé ani originálních, pompézních tónů. Ano chvílemi vám je hlavních hrdinů nesmírně líto. Hrozí nebezpečí, že s nimi budete duševně rezonovat.



Nebojíte-li se podívat hlouběji do sebe a odhalit tak potlačované povahové rysy. Je film právě pro vás. Všechno se točí kolem myšlenek hlavního hrdiny, devítiletého chlapce Louise Draxe. Inteligentní, citlivý a mírně manipulující malý hrdina se vydává napříč svým světem, aby si usnadnil život, který sdílí s vzájemně se nemilujícími rodiči. Svéhlavé povaze nikdo neporadí, ale jeho odevzdaná láska k matce se mu nemusí vyplatit a tak se uzavírá do fantasie, která nemá konce. K tomu přidejte děsivé nehody od útlého děství, které se staly jeho nedílnou součástí a nenávratně skončíte v péči dětského psychologa pana doktora Pereze(Oliver Platt- Tři mušketýři). Samotný terapeut mu nemůže pomoci, pokud to Louis nedovolí a klíč k upřímnému rozuzlení si nese s sebou, kamkoliv zamíří.


V den svých devátých narozenin téměř na hranici smrti si Louis Drax připouští pravdu. A v životě všech zúčastněných nastává osudový zlom. Bez cizí pomoci to nezvládne sám, protože tou dobou bude bezmocný ležet v kómatu. Jak se mu mohlo něco takového stát? Proč se zřítil z útesu a kde vězí jeho nevrlý otec? Na tyto nevyjasněné otázky se snaží najít odpověď věhlasný, mladý neurolog Allan Pascal(Jamie Dornan- 50 odstínů šedi), kterému cestu zkomplikuje fakt, že ho silně přitahuje Louisova krásná matka(Sarah Gadon-Nebezpečná metoda). Nikdo nezůstává stranou. Zvláště pokud se do případu zaplétá FBI a hra může opět začít. Jediným možným důkazem se stane chlapcova neotřelá mysl a náhlé zmrtvýchvstání.

Kdo dokonale exceluje v propleteném kolotoči je malý, avšak nadaný herec Aiden Longworth. Pozadu nezůstávají ani zkušenější herci, kteří mu skvěle a přítomně nahrávají. V psychicky náročném filmu se stává nejdramatičtějším okamžikem Louisův odchod ze života a počátek jeho monologů odkrývající nám tolik neznámý svět mimosmyslových zážitků. Může se nám zdát komplikovaný, fantasmagorický, ale po dlouhém odhalování záměrů hlavních postav, nakonec pochopíme jednotlivé střípky v této složité rovnici. Bohužel výkon sexsymbolu Jamieho Dornana byl opravdu vlažný. Dobře naučený text ve scénáři prostě nestačí. Dokonce i milostné scény se zdají být dokonale zkonstruované. Je potřeba dávka otevřenosti, uvolněné mysli a hravosti. V tomto případě pomáhá pozorovat film s nadhledem. Třeba nás příště překvapí. Každopádně snímek hodnotím celkem kladně.

Filmový trailer







Stmívání

2. října 2016 v 21:30 | Pearl D.

Kam dál