Říjen 2013

Nedokončené záležitosti nebo sny

16. října 2013 v 18:04 | munieca |  Úvahy na dané téma

Dalo by se říci, že téma provokuje. Na každého někdy přichází splín. Unavené tělo stagnuje a potřebujete nabrat sílu. Je těžké své možnosti vidět reálně, pokud se stagnace stane dlouhotrvající situací. Lenost většinou odráží nitro líného člověka, ale souvisí s jeho sebevědomím. Tyto pocity moc dobře znám a prostředí, kde jsem kdysi vyrůstala, bylo podobnými lidmi nasáklé. Výzva pro mne byly příležitosti, ve kterých jsem se mohla uplatnit. I kdyby to nevyšlo, ten pocit lenosti, strach z neúspěchu upadal. Nezáleží na tom, co si myslí o Vás ti druzí, hlavně když sebe nevidíte jejich očima.

Racek - Jonathan Livingston

12. října 2013 v 23:07 | munieca |  Knižní recenze

Racek- Jonathan Livingston (Richard Bach)

Richard David Bach (* 23. června 1936 v Oak Park, Illinois, USA) je americký spisovatel. Je znám především bestsellerem Jonathan Livingston Racek z roku 1972 a filmem, který byl na jeho námět natočen. V jeho knihách se také objevuje jeho obliba k letectví a dokonce i létání v metafoře. Letectví je jeho koníčkem od 17 let.

K mým dalším doporučením ze světa zajímavého čtiva patří román od spisovatele Richarda Bacha. Uplynulo mnoho let, co jsem knihu naposledy četla, ale vzpomínám si na zvláštní kouzlo, které ve mně malá knížka vzbuzovala. Obsah se mi zdál magický. Mladý Jonathan si začal uvědomovat rozdíly ve své skupině vřeštivých racků. Ano je to bílý, neohrabaně velký pták dychtící po tučné potravě. Jeho malá mysl uvažuje nad smyslem života své rodiny a častým odmítavým postojem celé skupiny. Připadá si jiný a brzy se myšlenky změní v odhodlání a odhodlání v duchovní cestu. Nádherný, citlivý, čistý popis v Jonathanově uvažování přivádí čtenáře k rychlému pochopení a soucitu. Všichni jsme v podstatě jako Jonathan. Hledáme samy sebe, přesto jen někteří z nás se odvážně touží probudit. Za štěstím stačí běžet nedaleko, do naší duše. Tento prostý fakt se stává celoživotní poutí. Světový bestseller je inspirací mnoha lidí. Přeji krásné počtení.

Cit slečny Smilly pro sníh

7. října 2013 v 14:10 | Munieca |  Knižní recenze

Cit slečny Smilly pro sníh.(Peter Høeg 1992)

Jednoho večera přišel malý chlapeček inuitského původu o život. Spadnul ze střechy, když si v zimě osamělý hrál. Smilla Qaaviqaaq Jaspersenová zná odpověď. Izaiáš by si na střeše nikdy nehrál z jednoho jediného důvodu. Příšerně se bál výšek…
Román dánského autora (Peter Hoeg) přináší hluboký zážitek, syrovost a pravdivý pohled do myslí dánského národa. Skrze vnímavý, citlivý, otevřený projev hlavní hrdinky se nám otevírá strhující příběh plný nespravedlivého zacházení a rasistického, politicky výnosného ničení rodného domova původních obyvatel Grónska. Peter si zakládá na rozsáhlý popis. U pasáží s vědeckou tématikou o sněhu nešetří papírem a zde odkrývá Smillyninu inteligentní povahu, průbojnost v nelehkém světě. Kdy byla jako dítě odtržená od matky, a o kterou vlivem divoké přírody přišla. Později byla odvedena ze zasněžených, ledových plání otcem narozený v Dánsku. Dva různé životy Smille způsobí bezednou díru v duši a naplnit ji nemůže téměř nikdo, až jednodo dne zaklepe na sousedčiny dveře malý chlapec. Jejich životy se vzájemně proplétájí a stávají se z nich nerozluční přátelé. Hrdinka tvrdě odmítá projevy citů druhých lidí a současně volá po zemi, která jí byla odňata. Touží tak po nepodmíněné lásce. I přes snahy otce zaplnit Smillynu prázdnotu penězi, popřením tradičních zvyků Gróňanů nabízeným luxusem, se do srdce své dcery nedostane. Smilla nikam nezapadá, její odhodlání nalézt pravdu je obdivuhodné. Rozhodne se vystopovat silou vůle a na vlastní nebezpečí nejasné příčiny Izaiášovy smrti. Nalezne lásku, rozhřešení i opětovné shledání s rodnou zemí.
Peter patří ke skvělým vypravěčům a svým lehkým stylem, napjetím nám předává výborné dílo. Přeji všem vnímavým bytostem smysluplné čtení.


Afrika a ja

7. října 2013 v 11:01 | Munieca |  Úvahy na dané téma

Podzim mám ráda. Jeho nezaměnitelná podoba ve vás zanechává mystický pocit, že tady nejsme sami. Kavky v Praze pro změnu poletují a slunce se od jejich sametově černého peří odráží. Každý den přemýšlím, jestli se vrhnu na malování. Posledně jsem se věnovala malbám na téma Afrika. Než se stalo rodné místo mých předků Kubou, museli si ji Španělé podrobit a s tím zavést otroctví. Kolonie otroků se napnila především africkými lidmi. Odvedeni ze své rodné země, mučeni, zkroceni se usadili a přispůsobili. Možná proto jsem se vrhla na onou tvorbu. Kuba se stala ozvěnou nepěkné minulosti, ale narodil se tam můj otec. Ebenová barva mu na tváři nezůstala, jen volání kořenů ho udržely na místě. Ráda bych se na Kubu zaletěla podívat, ráda bych tyto možnosti měla. Jenže zatím k ním nenacházím přístup. Čas a prostředky rozhodnou. Tolik k Africe...


50 odstínů šedi, temnoty a svobody

5. října 2013 v 22:40 | Munieca |  Knižní recenze

Raději nekupovat, pokud si nechcete spestřit odpoledne povrchním čtením.

Někdy v minulých měsících jsem jemnou formou narazila na tituly zmiňovaných knih a tak jsem si z nudy říkala, mohla bych si je stáhnout z netu. Je potřeba zmínit, že jsem si o nich nemyslela nic hlubokomyslného. Občas je v práci ticho a klid, tedy vzhledem k tomu, že pracuji, co by recepční pro výkonné firmy a když se nevěnuji návštěvám, mám možnost si přečíst něco na pdf. Z flash disku jsem si zobrazila první díl kýčovité triologie napsané rukou temperamentně vypadající ženy, nyní slavná spisovatelka E.L.James. Kariéru započala psaním povídek a inspirovala se neméně známou spisovatelkou (ságy Twilight) Stephenie Meyerovou. První díl je lákavý už jenom tím, že vše nové začíná, zakázané, neochutnané láká k hříchu. Nezkušená, čerstvá absolventka Anastasie Steelová věří ve svou upřímnost a pevné zázemí. Někdy nás osud postaví před rozhodnutím, se kterým máme mnoho společného, aniž bychom něco tušili. Aně se postavil do cesty nebezpečně charismatický, krásný a zpočátku tvrdý Christian Grey. Dobře propletená kombinace přináší sebou jednu zvláštní, nečekanou věc. Christian nezná slovo ne, odpor v jakékoliv podobě. Nerad projevuje pocity, pokud se to ovšem netýká sexu, tvrdého sexu. Nechutně mocný a bohatý si tak ulevuje od potlačeného vzteku. Ten v sobě ukrývá bohužel velkou část jeho tajemné minulosti. Nesmím zapomenout na zvýšenou sebekontrolu. No Anastasie to nebude mít snadné. Každopádně si užije mnoho neprobádané rozkoše a podivné smlouvy o sado maso praktikách, která zajišťuje Christianovi imunitu. Prostě červená knihovna se vším všudy, nic tvrdého jsem tam nezaznamenala. Je jasné, kam příběh opět směřuje. Ke sladkému konci s dětmi a domem za městem. Dávám hvězdičku spisovatelce za vykreslení postavy, toho sexy svalnatého muže. Anin vtipný monolog taktéž nebyl špatný. Sex popsaný téměř na všech stránkách knihy se rozvětvuje do různých stran. Nutí nás představit si snad všechny varianty, kde ho je možné provádět a opravdu procítit. Vášnivé pasáže zasazené do neobyčejných okamžiků ocení spíše ženské publikum. Další díly odkrývají Christianovu duši. Kým se vlastně díky lásce sličné Any stává. A proč je důležité chovat k němu soucit. A co mohou lidé provést mocným osobám jako on ze závisti. Na závěr musím říci, že jsem román prolétla vcelku rychle, někdy jsem ho možná ani pořádně nepročítala. Poslední kniha nám připomíná teorii o prázdném sexu bez lásky. Láska prostě překoná traumata a štěstí vám nepřinesou jenom peníze. Mám na mysli rodinu. Christianovi se splnil sen. Anastasie neutekla. Příští rok vyjde film, tak se nechme překvapit. Dcera Melanie Griffith získala roli a jako její filmový partner casting vyhrál rozdivočelý Charlie Hunnam, bohužel se po dlouhém zkoumání roli vzdal pro mnohem důležitější obsazení do seriálu o drsňácích žijících v gangu sličných motorek. Ve svých rolích stvárňuje rebely, svobodomyslné mladíky nebo zlouny(Návrat do Cold Mountain, Římsa). No nechme se překvapit.

 
Charlie Hunnam, cool boy. Tak se stalo, že Hunnam zavčas odmítnul roli, odešel a tím i jeho herecký um.
Charlie Hunnam

a budoucí hvězda Dakota Jonson



Tak trochu jiná romance.
Noví hrdinové
Jamie Dornan and Dakota Jonson








Falešný filmový trailer, vytvořen uživateli na youtube se docela vydařil. V hlavní roli Matt Bomar a Alexis Bledel s nevinným výrazem laně. Tahle dvojka by stála za shlédnutí..Každopádně na casting zřejmě ani nepomysleli. Filmový tvůrci nakonec pasovali herce, kteří se nebojí projevit vnitřní temnotu i na filmovém plátně. Kdo se nebude bát přispět na lístek, možná vyhraje dobře zvoleným snímkem. Přesto nevím, nevím..

Oficiální trailer právě vyšel


Arktické snění

2. října 2013 v 10:40 | Munieca |  Úvahy na dané téma

Jsme součástí všeho kolem nás.

Asi před půl rokem se mi zdál velice živý sen o Antarktidě. Instinktivně jsem poznala, že půjde právě o tuto jedinečnou zemi. Ocitla jsem se v nějaké ocelové budově, která byla zatopená mořskou vodou. Bylo v ní tma a jedna velmi důležitá věc nebo spíše zvíře, lední medvěd. Snažil se doplavat na břeh seč mu síly stačily, ale žádný nenacházel.
Jasně jsem pociťovala soucit a snažila jsem se mu pomoci. Potopila jsem se hlouběji, hledala únikový východ. Z hromady vznášejících se trosek jsem zahlédla nepatrné světlo, ale pod ním se neobjevil žádný břeh z ledu ani plovoucí pevnina. Ze všech sil jsem se vrátila k medvědovi a i přes jeho ohromnou výšku jsem se chytila jeho naježené tlusté srsti. Současně jsme zamířili ke zdánlivému světlu. Hlavou mi prolétly otázky typu: Existují ještě zamrzlé ostrůvky z čistého ledu? Potom jsem se probudila, byl konec.
Nemusím snad naznačovat, že se pravděpodobně v mé mysli odraží současný mediální nátlak ze zpráv po celém světě, i když zprávy nesleduji. Kolektivní vědomí přináší svůj vliv na naše smysly, ať chceme nebo ne. A tak kromě dokumentů , jenž mne zajímají z hlediska vývinu planety Země, nepopírám varovné signály hlásající o globálním oteplování, kdy je v ohrožení zmiňovaná Antarktida. Jenže pokud se to člověku neděje přímo před jeho domem, většinou před tím zavírá oči. Tento sen mi připomněl, jak je důležité mít oči otevřené a snažit se ovlivnit především malé věci. Životní prostředí je vizitkou lidstva. Asi tak po třech dnech jsem si razila cestu z práce, když tu ke mně přistoupila plavovlasá paní z Greenpeace. Neuvěříte, co mi řekla. "Na Antarktidě chtěji postavit ropnou plošinu. Hrozí vyhynutí bilých medvědů, kteří jsou závislí na ledovcích. Tímto způsobem mohou ostrovy ztratit stabilitu. A medvědi život." Náhoda? Možná, každopádně mne to donutilo přemýšlet..