Božská Florence

25. srpna 2016 v 18:11 | Pearl D. |  Filmové recenze

Božská Florence Výsledek obrázku pro božská florence


Hříšně bohatá Florence Foster Jenkins (Meryl Streep) se v roce 1944 sluní na vrcholu newyorské společnosti. Se svým manželem a manažerem v jedné osobě, St. Clair Bayfieldem (Hugh Grnat), velkorysým patronem klasické hudby, oblažují městskou smetánku výběrem slavných operních árií v podání samotné božské Florence.
Jediným nedostatkem jejich vystoupení je skutečnost, že Florence nejeneže nedokáže udržet při zpěvu melodii, ale její hudební nadání a hlas jsou prostě příšerné..(Bioscop)

Režie: Stephen Frears
Scénář: Nicholas Martin
Kamera: Danny Cohen
Hudba: Alexandre DesplatHrají: Meryl Streep, Hugh Grant, Simon Helberg a další
Střih: Valerio Bonelli
Produkce: Velká Británie
Žánr: komedie, životopisný
Stopáž: 110 minut


Výsledek obrázku pro božská florence

Režie: Lidé mají rádi poutavé příběhy a v případě režiséra Stephana Frearse to vyšlo. Jeho příběh vás okamžitě vtáhne do děje. Hraje si s hudbou a emocemi výrazných osobností jako je Meryl Streep (Ďábel nosí Pradu, Vzpomínky na Afriku, Mama Mia)nebo Hugh Grant (Nothing Hill, Čtyři svatby, jeden pohřeb, Láska nebeská). Nepochybně exceloval i osobní pianista samotné Florence v podání Simona Helberga(Big theory-Teorie velkého třesku). Proto nezbývá než si sednout, vytáhnout noty a pokusit se neobyčejnou dámu pochopit.

Scénář: Skvěle napsaný scénář vybraně formuluje tehdejší dobu. Svou vtipnou konstrukcí nechává hlavní hrdinku vyniknout, ale současně nezapomíná na diváky.

Hudba: Nádherné klavírní sonáty, ukázky ze slavných árií a nezapomeňme především na hudební vkus božské Florence, jejíchž srdce přebije pár falešných tónů kvílející jako zatoulaný psík. Hlasový projev této neobyčejné dámy se poněkud minul kontrole a tak nezbývá než se nechat dobrovolně unášet humorným přednesem dravé pěvkyně.


Florence není jen božská, ale také velmi štědrá k těm, kteří se jí dobrovolně snaží zpestřit život krásným, leč vybraným lhaním o kvalitě jejího uměleckého umu. V tomto případě zpěvem nebo příležitostným hraním před obecenstvem, místní newyorské smetánky. Mohlo by se zdát, že tělesně statné dámě nic nechybí. Obklopena přepychem, pohledným manželem, který se může doslova přetrhnout, aby vyhověl každému jejímu vrtochu se za zavřenými dveřmi skrývá velice osamělá a nemocná žena. Jedinou radostí v životě obou manželů, kterou společně sdílejí je klasická hudba plná čistých tónů a skryté naděje. Nenaplněné sny nutí Florenc vytvářet nové výzvy, díky kterým ráno vstává z postele a umí se radovat ze života. Jednoho dne však zjistí, že realita se poněkud liší od bláhových představ obdivu a uznání. Florence je důkazem toho, že můžeme překročit své limity a nezatěžovat mysl sebekritickým vnímáním. Otevřeným srdcem, neutuchajícím elánem dokázala Meryl Streep ztvárnit tuto neobyčejnou postavu a vydat se do končin, kde je možné zpívat falešně, podplácet dobrovolníky penězi i hromady bramborového salátu. Aby toho nebylo málo, musí St.Clair (Hugh Grant) vyrovnávat s faktem, že nikdy nebude uléhat na lóže své ženy a tak se pro změnu nechává potěšit rozmarnou milenkou a všichni kolem něj vesele předstírají neohrabaně a natolik přesvědčivě, dokud se sami neocitnou před dveřmi samotné, monstrózní koncertní síně v Carnegie Hall, jak jinak než na přání bohaté dědičky. Co na tom, že svým hlasem vám rve uši. Po čase se pravda ukáže a mnohdy bolí, ale nevědomost je přeci sladká. Diváky dojme beze sporu výkon všech přítomných. Do díváte se až do konce, jen abyste vzápětí zjistili, jak to skončí.



Výsledek obrázku pro božská florence



Sny se plnit musí

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama