Daleko od slunce

5. ledna 2017 v 18:09 | Munieca |  Daleko od slunce

Kdykoliv mne myšlenky zavedou k vnitřní nejistotě, zbystřím. Mé tušení mi dává znát, že jsem se v čase posunula do minulosti, nemilosrdné, syrové a smutné. Říci sbohem této skutečnosti bylo nedílnou součástí procesu růstu.
Většinou přežíváme, protože se řídíme očekáváním druhých lidí. Spočátku se může zdát, že pocit falešného bezpečí převažuje, ale čas ukáže pravou tvář. Příběh, který se skutečně odehrál mi připomíná v čem jsem pokročila nebo naopak.



1.

Když venku zapršelo, přišlo mi to magické. Mohla jsem malovat, skládat hudbu nebo poslouchat klasiku. Bylo mi 9 let a plná nadějí jsem věřila v zázraky. Uzavřená ve světě fantasie a bájných, dobrodružných příběhů jsem popírala skutečnost, která se jevila příliš bolestně.
Kubánská komunita se rozpadala. Postupem času se odebrali zpátky do své rodné země. Na Kubu. Ještě dávno předtím se komunistické státy propojily a nachvíli se všichni zdánlivě měli dobře a máma se nemusela tolik snažit. Tety s ebenovou nebo snědou tváří nám zůstávaly oporou. Dalo by se říci, že nás rozmazlovaly, potom co nás otec opustil. Jako dítěti vám nic nedochází. Cítíte, že se něco děje a možná za to můžete vy, ale více méně toužíte po bezpečí a bezpodmínečné lásce. Často jsme sedávali se sestrami venku a sledovali povyk ostrovních přátel, jak se s kubánským slangem domlouvali na nekalostech nebo se mezi sebou hašteřili o pozornost. Jenže pokaždé to byla legrace. Kdykoliv jsme sledovali zahraniční filmy, pohádky a z hromadného vaření se uhnětalo jídlo, jsme nepochybovali o jejich rodinné pospolitosti.
Téměř schátralá budova s našedlou omítkou a omezeným prostorem se nám stala domovem. Útočištěm před matčinými nepovedenými vztahy, kdy jsme se údajně na odchodu slabomyslných milenců podílely také my. Nevyspělé a naivní holky. Pamatuji si ze vztahu rodičů jenom malé útržky, které mě provází celý život. Otec odchází a drží kufr. Pohlédne na mne a nezmůže se na slovo. Jsem ve vaně a matka věří, že se vrátí. Nemohl se vrátit. Neměli jsme peníze, aby se jeho návrat mohl uskutečnit. Život byl snesitelnější, pokud jsme zrovna mohly skotačit venku nebo se opět dosyta najíst.

Máma často křičela. Možná se chtěla vymanit z okovů, které jsme ji způsobily. Neměla snadné dětství a štěstí na muže. Tak jako jiná žena, toužila po bezpečném, zajištěném manželství. Když jsme se narodily, všechno se změnilo. Z jejího vyprávění mi bylo úzko na duši. Otec se údajně změnil a začal hledat jiné ženy v rušné společnosti. Pravidelně ji bil, křičel na ni a nestaral se o nás. Jedno se mu nedá upřít. Jako překladatel nám zajistil lepší ubytovací jednotku. Oblékal se stylově a o ženy něměl nouzi. Mládí nás zaslepuje, pokouší a oni to nezvládli. Prarodiče ji mnohokrát varovali a pokoušeli se vztah sabotovat. Věřili, že bude lepší, když nás přenechá sociálce. Nepovedlo se a pár let jsme na to dopláceli neláskou a tvrdými podmínkami.


  • Santiago


Období klidu , které nastalo, když jsem se sestrami trávila čas v kubánské komunitě se dá popsat jako radostné okamžiky. Často jsme jezdívali do vesnice pojmenované podle králících. Kubánci na poli pečlivě otrhali zralou kukuřici a používali ji ke smažení a výrobě popcornu v malém kastrůlku z hliníku. Anita, Margarita a další si nás tahaly do svých pokojíku a zdobily nás korálky. Byla to nostalgie. Často se sestrám dělalo v autobuse špatně a matka pokaždé nosívala papírové sáčky. Těžko říct, z čeho mívali tak citlivé žaludky. Ze všech tří nejvíce milovala Calistu. Nebyla z dvojčat, tak jako já s Avou. Připomínala křehký černý chomáček a nejvíce se podobala otci. Stejné vlasy, tmavá pleť a nevyzpitatelné chování. S Avou jsme se narodily světlé, později se náš odstín pokožky arašídového másla vyrovnal. Matka Calistu rozmazlovala z prostého důvodu. Z pocitu vinny, který se ji zračil na krásné, bílé tváři. Původně se chomáček neměl narodit, ale na potrat bylo tou dobou už pozdě. Otec další děti neplánoval a toužil jen po ukojení svých potřeb. Když se Calisto narodila, zamiloval si ji. Mě s Avou odložili stranou a Calistu brával všude sebou. Na první máj usedla hrdě na jeho ramena. Rád se chlubil. Má jediná vzpomínka s ním dokazuje, jak stačí málo k zachování vzácných chvílí. Jednoho večera mě něžně přenesl do postele a tiše za sebou zavřel dveře. Naši tmaví přátelé se často hádali, po nocích hrávali domino a po otcově odchodu vymýtili věci, které mohli souviset s jeho osobností. Tak jsme přišli o krásné fotografie pořízené na Kubě. Zeleň, moře, stromy. Odstranily také dřevěné obrazy, na kterých byly vyryté krajiny zlatou barvou. Doporučili ji, aby si našla nového milence. Matka přitahovala většinu mužů, přestože nešlo o chytré, a dobře zabezpečené jedince. Když se na ubytovnu nastěhoval mladý Santiago, všichni věřili, že by to s ním mohla zkusit. Matce se Santiago nelíbil. Připomínal tmavé, africké muže a byl malého vzrůstu. Později mi Santiago vyprávěl o prvním setkání s mou matkou. Okamžitě se zamiloval. Zahlédl ji z jedoucího autobusu, jak kmitá po chodníku oděná do letního oblečení. Jeho prostá mysl netušila, co se stane, když se zaplete s velmi labilní a sebestřednou ženou. U mužů vždycky hraje roli libido a nelze se tomu divit. Časem matku získal. Dokázal pracovat a
nechyběly mu peníze. Santiago rád sportoval a radoval se ze života. A teď to hlavní. Matku sužovala samota. Dalo by se poznamenat, že jim vášnivý sex nescházel. Dělali to často. Občas jsem z divných skřeků vycházející z mámina pokoje nemohla usnout. Polštářem jsem si zakrývala uši a zpívala si. Jednoho večera na to oba přišli. Nemilovala ho a on se ze žárlivosti málem pomátl. Hlídal ji a ona ho zneužívala. Santiago toužil po lásce tak moc, že nás přijal jako budoucí otec a o vánocích nám koupil naše první panenky. Dojalo mne to. Hračky nám scházeli, ale raději jsme si hrávali téměř jako kluci. Panenka představovala ženský element, skrytou něhu a dlouhodobé osamění. Ten osudný večer, kdy se rozešli, nedopadl nejlépe. Křičeli na sebe a matka si stoupla za nás, aby ji nemohl nikterak fyzicky ublížit. Strhl na podlahu pár květináčů a odešel. Později se ze Santiaga stal známý záletník a odpůrce naši matky. Nesměly jsme se s ním bavit nebo přijímat dárky. Zlomilo mu to srdce, protože děti měl rád a přál si mít jednou také rodinu. Vyprávěl mi historku, kdy jsem jako šestiletá holčička zaklepala na dveře jeho pokoje a pozvala jsem ho k nám. Oblíbil si mne a matka to ze srdce nesnášela. Rozmazloval mne, a hýčkal. Při každém odmlouvání jsem dostala od matky pár facek a pokud něco potřebovala, posílala za ním právě jenom mě. Nechápala jsem to. Musela jsem předstírat nemoc, aby Santiago otevřel peněženku a utrácel za jídlo nebo pamlsky. Jenže od jejich rozchodu jsem se mu musela vyhýbat.
 


Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 6. ledna 2017 v 21:23 | Reagovat

Dokonalé
Spřátelíš?

2 munieca munieca | 7. ledna 2017 v 9:56 | Reagovat

Děkuji ti za návštěvu. Cením si toho Nemessis. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama