Neuchopitelná vzpomínka kapitola 4.

10. ledna 2017 v 19:00 | Pearl D. |  Daleko od slunce
Večer byl temný a stále jsem nemohla usnout. Instinktivně jsem vyskočila z postele a otevřela dveře od pokoje. Slyšela jsem zvuky, spíše hlasy. Hádali se, křičeli na sebe. Přede mnou se tyčili rodiče, kteří nevnímali můj příchod. Otec oděn do béžové košile v upnutých riflích, v dlani pevně svíral sklenici s červeným vínem. Předklonil se a chrstnul opovržlivě matce víno do obličeje. Zacákal ji bílou, noční košili. V jejím výrazu se snoubila zlost s hořkostí. Bolelo mne vidět, co si způsobují. Nerozuměla jsem žádnému z nich, přestože jsem pociťovala strach. Vzpomínka se mi vryla do paměti, ale nemluvilo se o tom. Když jsem nemohla usnout, pozorovala jsem velké stíny lemující okna, skříně, a bílé zdi. Vzbuzovaly ve mne ostražitost jako náhlý příchod něčeho, nad čím nemáte kontrolu. Doufáte jen, že přežijete a nepopsatelná úzkost zmizí.


Autor: munieca


V létě přišel den D. Kubánci opouštěli naše město. Vraceli se domů. Plakalo se, objímalo a mávalo na rozloučenou. Většina z nás postávala u prosklených vchodových dveří. Viděla jsem pomalu mizet autobus s jásajícími domorodci. Matka ještě naposledy dojatě líbala Selmu na tváře. Byla to právě malá Selma, kterou si Cuan vybral za partnerku. Přišlo mi to krásné. Plné nových začátků, slunce a touhy podívat se na Kubu s nimi. Santiago zůstal v Čechách jako vzdálený přítel. Tyburonovi se narodila holčička a Tony se brzy nato oženil s veselou, kyprou ženou. Pocházela z vesnice, a vdala se za něj z lásky. Přesto jsme tehdy netušili, jak těžké bude žít bez jejich přítomnosti. Život se pro nás změnil a my s ním. Matka nechtěla zůstat sama s třemi dětmi. Až příliš jsme ji připomínali otce. Výjimečně nás kontaktoval po známých. Poprvé to bylo, když k nám zavítal vysoký, hubený muž s prořídlou kšticí a s nebezpečným pohledem. Vyprávěl matce historky o tom, jak se na Kubu vydal za prací a otec se stal jeho přítelem. Daroval nám dopis spolu s balíčkem, který pečlivě uschoval. Pocházel z Čech a jediné proč jsme se mu věnovaly, byla pozvánka do cukrárny. Doma nám matka přečetla dopis a rozbalila balíček, který ukrýval šperky vyrobené z mořských korálů. Připomínaly vytesané africké masky. S Avou jsme dostaly tmavě hnědé s černými odlesky. Nejmladší dceři Calistě poslal otec bílý, čistý korál jako ze smetany. Po záhadném muži jsme příbuzným pocházejíc z kuby poslaly také balík. Nikdy se už potom neukázal a dárky jsme si užily jenom nachvíli. Záhy potom Calista onemocněla, a protože se tou dobou matka zajímala o okultismus, troufla si posoudit, že půjde o začarování a musíme všechno spálit. Myslela tím darované šperky i dlouhý, pracně napsaný otcův dopis. Skončilo to v záchodové míse. Opravdu jsme ji věřily a doufali, že se tím impulsivním gestem náš život zlepší. Ten večer, kdy mi popsala své dětství a hrůzy s tím spojené, to ve mne zanechalo velké vnitřní mezery. Koupala se sama ve vaně a zavolala si mne. Munieco, řekla a mokrým ručníkem si třela zvlhlý obličej. Posadila jsem se na podlahu na zadek a byla připravena naslouchat. Pocházela z malého města u Ostravy. Podívala se na mně zelenohnědýma očima a vážným hlasem prozradila dlouho udržované vzpomínky. Bylo mi pět, když vyslovila ohavnosti, které ji způsobil vlastní otec, i její bratr. Můj děda a strýc! Obličej se mi odkrvil. Myšlenky se řítily ven pomocí nesmyslných otázek. Odpovědi nevyzněly kladně. Popravdě jsem se spíše uzavřela do sebe a nechápavě pokyvovala hlavou. Sdílela se mnou bolest, jenže já tím byla hluboce zasažená.







 


Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 12. ledna 2017 v 17:48 | Reagovat

to se mi líbí píšeš úžasně

2 munieca munieca | 13. ledna 2017 v 17:42 | Reagovat

To jsi napsala hezky. Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama