Silná vůle

13. ledna 2017 v 17:39 | Pearl D. |  Daleko od slunce
Bublina praskla a kubánská komunita se rozpadla v prach. Valná většina se vrátila do karibského státu. My zůstaly na pospas cizím lidem a matčiným románkům. Dobré dny se střídaly se špatnými. Jako na houpačce. Propadala nevysvětlitelné zlosti a ztrácela trpělivost s naším dováděním. Nemohly jsme chodit ven. Strašila nás, že nás mohou unést zlí lidé a nesmíme si od nich nic vzít. Rozčilovala se nad rozbitým hrníčkem a přicházeli výprasky, mnoho výprasků. Docházely jsme do školky hned za ubytovnou. Před brankou se pravidelně vyhřívaly potulné kočky a krčily se s koťátkama mezi mohutným potrubím, ze kterého sálalo intenzivní teplo. Rády se nechala pohladit. Párkrát jsme kvůli nim zapomněly na čas.

Byla to menší panelová budova, která se rozprostírala uprostřed rozlehlého parku. Obklopena jehličnany a drátěným oplocením. Místní děti se s námi moc nekamarádili a učitelky připomínaly německé úřednice, které se tvářily velmi přísně. Neuměly vyslovit naše jména, tak se je snažily počeštit. Zvláště si pamatuji korpulentní vychovatelku se zplihlými vlasy a tvrdým jednáním. Na jaře jsme se přesouvali k pískovišti nebo k prolézačkám a jak to tak bývá, odlišnost se trestá. S Avou jsme trpěly častým krvácením z nosu. Stalo se mi to ve školce při malé rozcvičce. Když jsem krvácení nemohla zastavit, běžela jsem za učitelkou s prosbou o pomoc. Strčila mi do nosních dírek obří vatu a nechala mne samotnou na lavičce, kde jsem všechnu krev spolykala. Pachuť kovu v krvi byl nesnesitelný, ale chtěla jsem to mít za sebou. Svým způsobem se učitelé museli přizpůsobit komunistickému režimu, který lidi uzavíral do osamělé pasti. Nutno říct, že matka vystačila s málem. Jídlo bylo levné a kvalitní. Na úřadě ji byt přidělili na dobu neurčitou a nemusela chodit každý den do práce. Pokud potřebovala pomoct, řekla si známým nebo novému milenci. Ve školce se o nás mluvilo s nadšením jenom v případě, když nás mohli děti pozorovat při tvorbě. Ráda jsem malovala, vyráběla postavičky z kaštanů nebo listí. S Avou jsme rády tvořily u nás doma. Vytvářely jsme si tak svět, který byl kouzelný a láskyplný. Neusínalo se mi tam nejlépe, a nesnášela jsem celerový kompot. Atmosféra pokaždé nepůsobila špatným dojmem. V tichosti jsem dumala nad tím, odkud se bere veškerý život kolem nás a snažila se nevnímat stížnosti týkající se našeho omezeného vyjadřování.
 


Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 13. ledna 2017 v 22:54 | Reagovat

no tu nemám

2 munieca munieca | 15. ledna 2017 v 10:03 | Reagovat

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama