Daleko od slunce

Návrat 5.kapitola

15. ledna 2017 v 13:40 | Pearl D.

Za oknami padal silný déšť a obloha připomínala poválečnou, šedou oblohu. Večer nás navštívila teta. Nazývaly jsme tak ženu s natupírovanými blond vlasy. Matku opravdu znala. Byly jako sestry nebo dvě charismatické zpěvačky z Abby. Říkávaly jsme ji teta Jarka. Pracovala jako vedoucí diskontu s potravinami. Nosívala nám laskominy různého druhu. Někdy také oblečení z kvalitních materiálů a oslovovala nás bambíny. Ráda se napila červeného vína a pocházela s katolické, tradiční rodiny. Pozorovala mne velmi pečlivě a s ovíněnou tváří a melancholii v hlase řekla, že jsem celý Hubert. Její slabost pro mého otce byla očividná. Pohladila mě po kudrnatých vlasech a oddychla si. Později jsme se tomu zasmály. Nemohla si prostě pomoct. Ze snobského prostředí k nám pokaždé zavítala a koukala mi pronikavě do očí, kdykoliv si vzpomněla na mého otce. Vzala si opravdu hodného muže, který tetu podporoval a miloval. Ve skutečnosti toužila po dobrodružství a nedokázala ho ve svém manželství najít. Přes budoucí eskapády jejich svazek vytrval. Teta Jarka připomínala maják v bouři. Matka přitahovala mnoho pofidérních lidí, kteří z původně živoucího ohně vysáli veškerou jiskru zářivého plamene. Na tetu Jarku se dalo spolehnout v každém z matčiných náročných životních období. Všichni ostatní zklamali. Po letech odloučení na ubytovnu zavítala babička z matčiny strany. Zhrzená a podvedená se dopotácela přes celou Ostravu. Důvod se zdál prostý než jsme si myslely. Děda s hustým obočím jako Brežněv babičku podvedl s mladší ženou a přišel o celý dům. Vzpomínám si na dny, kdy jsme k nim přijely. V jeho přítomnosti jsem se cítila nesvá. Nedokázala jsem ovládnout strach, který ve mne vyvolával. Hráli jsme hru na šťastnou rodinku. Klidný den započal chutným obědem, potom se rozdávaly praktické dárky v podobě flanelových košilí nebo ponožek. Babička uvařila staročeské jídlo. Servírovala hotový porkm na dokonale čistém a úhledném stole. Vůně libečku v polévce se mi zdál ostrý, ale celkem mi jídlo chutnalo. Vlastnili dům u cesty, odkud se dalo koukat na Jednotu. Za domem měla babička malou zahrádku a dva vysoké smrky. Hodné holčičky musí poslouchat, neodmlouvat, tak jsme se přizpůsobily nabídkou, že pomůžeme otrhat žluté květy divizny květoleté. Výborný lék na kašel jsem si brzy oblíbila i černého, kníratého psíka jménem Rexík. Matka si odvážela domů jenom Calistu kvůli závislé symbióze mezi nimi, nevydržela dlouho mezi ostatními lidmi sama. Komplikovala to častým pláčem a urputnou touhou o pozornost. S Avou jsme si dokázaly hrát na někoho jiného celé hodiny. Starý, mohutný retro autobus jsme přetvořily na útulný byteček. A svět se nezdál rázem tak těžký. Děda nás brával na procházky a vyprávěl, kam vede vlaková trať nebo k čemu slouží kombajn. Ukazoval nám řeku, která po dešti rychle stoupala a vytvořila na hladině mohutné peřeje. Fascinovalo to mou mysl. Představovala jsem si moře, jak ke mně tiše promlouvá z ohromné dálky. Nešťastný muž, který za války viděl Němce přijíždět jako dítě, si hrůznou událost vetkal hluboko do srdce. K pozvolnému alkoholismu přešel snadno. Jeho maminka pocházela z Ukrajiny, možná z Ruska. Mívával zvrhlé návaly vzteku, které se stupňovaly a z vlastních dětí udělal zoufalé osoby. Tehdy nevypil ani kapku tvrdého alkoholu. Miloval naší pozornost. Mohl se zasnít, vyprávět a předávat své znalosti. Smutný muž žadonící o pozornost, násilník i milovník červeného vína. Takový byl matčin otec. Matka z domu utekla ve svých sladkých šestnáct. A historie se opakovala, tentokrát s babičkou. Možná jen zaplatila za bezpráví, které dceři způsobila. Ignorovala opakované volání o pomoc a srdce nechala zavřené také pro nás.




Soužití s babičkou nebylo jednoduché. Matce vyčítala naivitu a tři děti na krku, dle jejich slov jsme patřily do dětského domova. Calista frflá v jídle a nemá nás kdo krotit! Teprve příchod Luise babičku odměkčil.

Silná vůle

13. ledna 2017 v 17:39 | Pearl D.
Bublina praskla a kubánská komunita se rozpadla v prach. Valná většina se vrátila do karibského státu. My zůstaly na pospas cizím lidem a matčiným románkům. Dobré dny se střídaly se špatnými. Jako na houpačce. Propadala nevysvětlitelné zlosti a ztrácela trpělivost s naším dováděním. Nemohly jsme chodit ven. Strašila nás, že nás mohou unést zlí lidé a nesmíme si od nich nic vzít. Rozčilovala se nad rozbitým hrníčkem a přicházeli výprasky, mnoho výprasků. Docházely jsme do školky hned za ubytovnou. Před brankou se pravidelně vyhřívaly potulné kočky a krčily se s koťátkama mezi mohutným potrubím, ze kterého sálalo intenzivní teplo. Rády se nechala pohladit. Párkrát jsme kvůli nim zapomněly na čas.

Byla to menší panelová budova, která se rozprostírala uprostřed rozlehlého parku. Obklopena jehličnany a drátěným oplocením. Místní děti se s námi moc nekamarádili a učitelky připomínaly německé úřednice, které se tvářily velmi přísně. Neuměly vyslovit naše jména, tak se je snažily počeštit. Zvláště si pamatuji korpulentní vychovatelku se zplihlými vlasy a tvrdým jednáním. Na jaře jsme se přesouvali k pískovišti nebo k prolézačkám a jak to tak bývá, odlišnost se trestá. S Avou jsme trpěly častým krvácením z nosu. Stalo se mi to ve školce při malé rozcvičce. Když jsem krvácení nemohla zastavit, běžela jsem za učitelkou s prosbou o pomoc. Strčila mi do nosních dírek obří vatu a nechala mne samotnou na lavičce, kde jsem všechnu krev spolykala. Pachuť kovu v krvi byl nesnesitelný, ale chtěla jsem to mít za sebou. Svým způsobem se učitelé museli přizpůsobit komunistickému režimu, který lidi uzavíral do osamělé pasti. Nutno říct, že matka vystačila s málem. Jídlo bylo levné a kvalitní. Na úřadě ji byt přidělili na dobu neurčitou a nemusela chodit každý den do práce. Pokud potřebovala pomoct, řekla si známým nebo novému milenci. Ve školce se o nás mluvilo s nadšením jenom v případě, když nás mohli děti pozorovat při tvorbě. Ráda jsem malovala, vyráběla postavičky z kaštanů nebo listí. S Avou jsme rády tvořily u nás doma. Vytvářely jsme si tak svět, který byl kouzelný a láskyplný. Neusínalo se mi tam nejlépe, a nesnášela jsem celerový kompot. Atmosféra pokaždé nepůsobila špatným dojmem. V tichosti jsem dumala nad tím, odkud se bere veškerý život kolem nás a snažila se nevnímat stížnosti týkající se našeho omezeného vyjadřování.

Neuchopitelná vzpomínka kapitola 4.

10. ledna 2017 v 19:00 | Pearl D.
Večer byl temný a stále jsem nemohla usnout. Instinktivně jsem vyskočila z postele a otevřela dveře od pokoje. Slyšela jsem zvuky, spíše hlasy. Hádali se, křičeli na sebe. Přede mnou se tyčili rodiče, kteří nevnímali můj příchod. Otec oděn do béžové košile v upnutých riflích, v dlani pevně svíral sklenici s červeným vínem. Předklonil se a chrstnul opovržlivě matce víno do obličeje. Zacákal ji bílou, noční košili. V jejím výrazu se snoubila zlost s hořkostí. Bolelo mne vidět, co si způsobují. Nerozuměla jsem žádnému z nich, přestože jsem pociťovala strach. Vzpomínka se mi vryla do paměti, ale nemluvilo se o tom. Když jsem nemohla usnout, pozorovala jsem velké stíny lemující okna, skříně, a bílé zdi. Vzbuzovaly ve mne ostražitost jako náhlý příchod něčeho, nad čím nemáte kontrolu. Doufáte jen, že přežijete a nepopsatelná úzkost zmizí.


Autor: munieca


V létě přišel den D. Kubánci opouštěli naše město. Vraceli se domů. Plakalo se, objímalo a mávalo na rozloučenou. Většina z nás postávala u prosklených vchodových dveří. Viděla jsem pomalu mizet autobus s jásajícími domorodci. Matka ještě naposledy dojatě líbala Selmu na tváře. Byla to právě malá Selma, kterou si Cuan vybral za partnerku. Přišlo mi to krásné. Plné nových začátků, slunce a touhy podívat se na Kubu s nimi. Santiago zůstal v Čechách jako vzdálený přítel. Tyburonovi se narodila holčička a Tony se brzy nato oženil s veselou, kyprou ženou. Pocházela z vesnice, a vdala se za něj z lásky. Přesto jsme tehdy netušili, jak těžké bude žít bez jejich přítomnosti. Život se pro nás změnil a my s ním. Matka nechtěla zůstat sama s třemi dětmi. Až příliš jsme ji připomínali otce. Výjimečně nás kontaktoval po známých. Poprvé to bylo, když k nám zavítal vysoký, hubený muž s prořídlou kšticí a s nebezpečným pohledem. Vyprávěl matce historky o tom, jak se na Kubu vydal za prací a otec se stal jeho přítelem. Daroval nám dopis spolu s balíčkem, který pečlivě uschoval. Pocházel z Čech a jediné proč jsme se mu věnovaly, byla pozvánka do cukrárny. Doma nám matka přečetla dopis a rozbalila balíček, který ukrýval šperky vyrobené z mořských korálů. Připomínaly vytesané africké masky. S Avou jsme dostaly tmavě hnědé s černými odlesky. Nejmladší dceři Calistě poslal otec bílý, čistý korál jako ze smetany. Po záhadném muži jsme příbuzným pocházejíc z kuby poslaly také balík. Nikdy se už potom neukázal a dárky jsme si užily jenom nachvíli. Záhy potom Calista onemocněla, a protože se tou dobou matka zajímala o okultismus, troufla si posoudit, že půjde o začarování a musíme všechno spálit. Myslela tím darované šperky i dlouhý, pracně napsaný otcův dopis. Skončilo to v záchodové míse. Opravdu jsme ji věřily a doufali, že se tím impulsivním gestem náš život zlepší. Ten večer, kdy mi popsala své dětství a hrůzy s tím spojené, to ve mne zanechalo velké vnitřní mezery. Koupala se sama ve vaně a zavolala si mne. Munieco, řekla a mokrým ručníkem si třela zvlhlý obličej. Posadila jsem se na podlahu na zadek a byla připravena naslouchat. Pocházela z malého města u Ostravy. Podívala se na mně zelenohnědýma očima a vážným hlasem prozradila dlouho udržované vzpomínky. Bylo mi pět, když vyslovila ohavnosti, které ji způsobil vlastní otec, i její bratr. Můj děda a strýc! Obličej se mi odkrvil. Myšlenky se řítily ven pomocí nesmyslných otázek. Odpovědi nevyzněly kladně. Popravdě jsem se spíše uzavřela do sebe a nechápavě pokyvovala hlavou. Sdílela se mnou bolest, jenže já tím byla hluboce zasažená.







Kapitola 3. Tajemství

9. ledna 2017 v 13:28 | Pearl D.
Daleko od slunce

3.



Odpoledne se tančilo až do pozdních hodin. V místnosti s oprýskanou bílou zdí a lidmi z ostrovních domovů se pouštěla hlasitě hudba. Od salsy po Abbu, Julia Iglesiase nebo Bueno vista social club. Bavilo mně všechny pozorovat, jak se šťastně vlní v rytmu hudby a od ucha k uchu se vzájemně smějí. Byla jsem dítě, ale toužila jsem tančit a poznat euforii, kterou Kubánci sdíleli mezi sebou. Alkohol jim dozajista uvolnil smysly a touhu po domově opakovaně svolávali jasnými výkřiky. Pro ně tanec znamenal únik od chudoby, těžké práce v místní továrně na motory. Zdědily jsme se stejný temperament a bezprostřední energii. Vzpomínám si na večer, kdy jsme se všichni odebrali do pokoje s televizí. Vyrobil se popcorn z usušené kukuřice a koukali jsme na zahraniční animovanou pohádku. Malou mořskou vílu od Walta Disneyho. Připadala jsem si v bezpečí a příběh mne fascinoval. Dělo se to tajně a tajných věcí se na ubytovně objevovalo víc.


Tyburon byl vysoký, hubený muž se sklonem ke škodolibosti. Rád sdílel nepatřičné historky s drobným spolubydlícím jménem Cuan. Pomlouvali se navzájem a samozřejmě i své vrstevníky. Občas se k nim přidal oplácaný a chamtivý Tony. Bohužel jim scházela inteligence hloubavého člověka. Tak se tehdy dozvěděli, že se Antonio se světlou pletí a zelenýma očima oženil s českou ženou. Nebyla nikterak krásná. Zuby ji mírně odstávaly z pusy ven a byla spíše vyzáblé postavy. Ve skutečnosti Antonio miloval muže, ale v Čechách toužil zůstat. Na Kubě se homosexualita trestala vyhoštěním nebo vězením. Netrvalo dlouho a manželka Antonia podvedla se Santiagem a možná si přisli na své také sousedé. Těžko říct. Přebývala v bytě sama a vychovávala čerstvě narozené dítě s velkou péčí a láskou. Osamělost dělá z člověkem divy. Nic nezůstalo skryté. Už tehdy matku fascinovaly okultní vědy a přišla s příběhem, který mrazí v zádech.
Anita byla velmi štíhlá dívka s ebenovou barvou pleti. Zamilovala se do tmavého a útlého Cuana a ten ji zřejmě city neopětoval, jak si myslela. Když k nám jednoho slunného dne přišel vyměnit žárovku ve stropní lampě, s velkou hrůzou zařval a zjistil, že mu Anita počmárala pantofle, na kterých bylo černě vyryto jeho jméno. Tak si chudák Cuan šlapal astrálně po těle a mohl onemocnět zákeřným virem. S určitostí nemohu příběh potvrdit, neboť v něm bylo zainteresováno příliš mnoho postav. To Antoniova manželka Ivana se v noci polekala, protože viděla ve vzduchu levitující talířek se zatavenou svíčkou. Omdlela a týden nevycházela z bytu. Kvůli očistným rituálům si otec dával do vany okvětní lístky z bílé růže. Vzbuzoval u ostatních strach a nedůvěru. Každopádně Anita patřila do rodiny a velmi si oblíbila mou sestru Avu, která ji vyhovovala svou uzavřenou povahou. Po letech, v době, kdy se vrátila do rodné země, nám poslala dopis a v něm slangovou španělštinou popisovala, jak své první dítě pojmenovala právě po Avě. Fotografie byly černobílé, přesto jsme s úžasem hleděly na Anitu a její batole, které držela za obě ručičky, aby neupadlo. Život nás může do jisté míry překvapit. Jedno je jisté. Každý touží po lásce.

Daleko od slunce

5. ledna 2017 v 18:09 | Munieca

Kdykoliv mne myšlenky zavedou k vnitřní nejistotě, zbystřím. Mé tušení mi dává znát, že jsem se v čase posunula do minulosti, nemilosrdné, syrové a smutné. Říci sbohem této skutečnosti bylo nedílnou součástí procesu růstu.
Většinou přežíváme, protože se řídíme očekáváním druhých lidí. Spočátku se může zdát, že pocit falešného bezpečí převažuje, ale čas ukáže pravou tvář. Příběh, který se skutečně odehrál mi připomíná v čem jsem pokročila nebo naopak.



1.

Když venku zapršelo, přišlo mi to magické. Mohla jsem malovat, skládat hudbu nebo poslouchat klasiku. Bylo mi 9 let a plná nadějí jsem věřila v zázraky. Uzavřená ve světě fantasie a bájných, dobrodružných příběhů jsem popírala skutečnost, která se jevila příliš bolestně.
Kubánská komunita se rozpadala. Postupem času se odebrali zpátky do své rodné země. Na Kubu. Ještě dávno předtím se komunistické státy propojily a nachvíli se všichni zdánlivě měli dobře a máma se nemusela tolik snažit. Tety s ebenovou nebo snědou tváří nám zůstávaly oporou. Dalo by se říci, že nás rozmazlovaly, potom co nás otec opustil. Jako dítěti vám nic nedochází. Cítíte, že se něco děje a možná za to můžete vy, ale více méně toužíte po bezpečí a bezpodmínečné lásce. Často jsme sedávali se sestrami venku a sledovali povyk ostrovních přátel, jak se s kubánským slangem domlouvali na nekalostech nebo se mezi sebou hašteřili o pozornost. Jenže pokaždé to byla legrace. Kdykoliv jsme sledovali zahraniční filmy, pohádky a z hromadného vaření se uhnětalo jídlo, jsme nepochybovali o jejich rodinné pospolitosti.
Téměř schátralá budova s našedlou omítkou a omezeným prostorem se nám stala domovem. Útočištěm před matčinými nepovedenými vztahy, kdy jsme se údajně na odchodu slabomyslných milenců podílely také my. Nevyspělé a naivní holky. Pamatuji si ze vztahu rodičů jenom malé útržky, které mě provází celý život. Otec odchází a drží kufr. Pohlédne na mne a nezmůže se na slovo. Jsem ve vaně a matka věří, že se vrátí. Nemohl se vrátit. Neměli jsme peníze, aby se jeho návrat mohl uskutečnit. Život byl snesitelnější, pokud jsme zrovna mohly skotačit venku nebo se opět dosyta najíst.

Máma často křičela. Možná se chtěla vymanit z okovů, které jsme ji způsobily. Neměla snadné dětství a štěstí na muže. Tak jako jiná žena, toužila po bezpečném, zajištěném manželství. Když jsme se narodily, všechno se změnilo. Z jejího vyprávění mi bylo úzko na duši. Otec se údajně změnil a začal hledat jiné ženy v rušné společnosti. Pravidelně ji bil, křičel na ni a nestaral se o nás. Jedno se mu nedá upřít. Jako překladatel nám zajistil lepší ubytovací jednotku. Oblékal se stylově a o ženy něměl nouzi. Mládí nás zaslepuje, pokouší a oni to nezvládli. Prarodiče ji mnohokrát varovali a pokoušeli se vztah sabotovat. Věřili, že bude lepší, když nás přenechá sociálce. Nepovedlo se a pár let jsme na to dopláceli neláskou a tvrdými podmínkami.


  • Santiago


Období klidu , které nastalo, když jsem se sestrami trávila čas v kubánské komunitě se dá popsat jako radostné okamžiky. Často jsme jezdívali do vesnice pojmenované podle králících. Kubánci na poli pečlivě otrhali zralou kukuřici a používali ji ke smažení a výrobě popcornu v malém kastrůlku z hliníku. Anita, Margarita a další si nás tahaly do svých pokojíku a zdobily nás korálky. Byla to nostalgie. Často se sestrám dělalo v autobuse špatně a matka pokaždé nosívala papírové sáčky. Těžko říct, z čeho mívali tak citlivé žaludky. Ze všech tří nejvíce milovala Calistu. Nebyla z dvojčat, tak jako já s Avou. Připomínala křehký černý chomáček a nejvíce se podobala otci. Stejné vlasy, tmavá pleť a nevyzpitatelné chování. S Avou jsme se narodily světlé, později se náš odstín pokožky arašídového másla vyrovnal. Matka Calistu rozmazlovala z prostého důvodu. Z pocitu vinny, který se ji zračil na krásné, bílé tváři. Původně se chomáček neměl narodit, ale na potrat bylo tou dobou už pozdě. Otec další děti neplánoval a toužil jen po ukojení svých potřeb. Když se Calisto narodila, zamiloval si ji. Mě s Avou odložili stranou a Calistu brával všude sebou. Na první máj usedla hrdě na jeho ramena. Rád se chlubil. Má jediná vzpomínka s ním dokazuje, jak stačí málo k zachování vzácných chvílí. Jednoho večera mě něžně přenesl do postele a tiše za sebou zavřel dveře. Naši tmaví přátelé se často hádali, po nocích hrávali domino a po otcově odchodu vymýtili věci, které mohli souviset s jeho osobností. Tak jsme přišli o krásné fotografie pořízené na Kubě. Zeleň, moře, stromy. Odstranily také dřevěné obrazy, na kterých byly vyryté krajiny zlatou barvou. Doporučili ji, aby si našla nového milence. Matka přitahovala většinu mužů, přestože nešlo o chytré, a dobře zabezpečené jedince. Když se na ubytovnu nastěhoval mladý Santiago, všichni věřili, že by to s ním mohla zkusit. Matce se Santiago nelíbil. Připomínal tmavé, africké muže a byl malého vzrůstu. Později mi Santiago vyprávěl o prvním setkání s mou matkou. Okamžitě se zamiloval. Zahlédl ji z jedoucího autobusu, jak kmitá po chodníku oděná do letního oblečení. Jeho prostá mysl netušila, co se stane, když se zaplete s velmi labilní a sebestřednou ženou. U mužů vždycky hraje roli libido a nelze se tomu divit. Časem matku získal. Dokázal pracovat a
nechyběly mu peníze. Santiago rád sportoval a radoval se ze života. A teď to hlavní. Matku sužovala samota. Dalo by se poznamenat, že jim vášnivý sex nescházel. Dělali to často. Občas jsem z divných skřeků vycházející z mámina pokoje nemohla usnout. Polštářem jsem si zakrývala uši a zpívala si. Jednoho večera na to oba přišli. Nemilovala ho a on se ze žárlivosti málem pomátl. Hlídal ji a ona ho zneužívala. Santiago toužil po lásce tak moc, že nás přijal jako budoucí otec a o vánocích nám koupil naše první panenky. Dojalo mne to. Hračky nám scházeli, ale raději jsme si hrávali téměř jako kluci. Panenka představovala ženský element, skrytou něhu a dlouhodobé osamění. Ten osudný večer, kdy se rozešli, nedopadl nejlépe. Křičeli na sebe a matka si stoupla za nás, aby ji nemohl nikterak fyzicky ublížit. Strhl na podlahu pár květináčů a odešel. Později se ze Santiaga stal známý záletník a odpůrce naši matky. Nesměly jsme se s ním bavit nebo přijímat dárky. Zlomilo mu to srdce, protože děti měl rád a přál si mít jednou také rodinu. Vyprávěl mi historku, kdy jsem jako šestiletá holčička zaklepala na dveře jeho pokoje a pozvala jsem ho k nám. Oblíbil si mne a matka to ze srdce nesnášela. Rozmazloval mne, a hýčkal. Při každém odmlouvání jsem dostala od matky pár facek a pokud něco potřebovala, posílala za ním právě jenom mě. Nechápala jsem to. Musela jsem předstírat nemoc, aby Santiago otevřel peněženku a utrácel za jídlo nebo pamlsky. Jenže od jejich rozchodu jsem se mu musela vyhýbat.
 
 

Reklama